Radiohead - The King of Limbs (2011)
9/10
Radiohead se ani tentokrát neopakují. To je bezprostřední a pozitivní zjištění. Vzápětí ale může nastat fáze nervózního poposedávání a zaraženého čekání na další velkou věc, to když se zpočátku marně snažíme najít k albu The King of Limbs klíč. Ten víc než kdy jindy spočívá v trpělivosti a nějakém tom posluchačském krůčku vstříc kapele a jejímu snažení. Po dvou kytarovějších deskách jsou na programu opět experimentování a zvuková alchymie, která se na první poslech zdá poněkud chladná (dokonce i ve srovnání s Kid A), ale při pozorném odkrývání jejích zákonitostí a cílů můžeme přijít na to, že se prostě noří do hlubších vrstev, kde pocity nejsou tak snadno pojmenovatelné.
Větší část nahrávky, především její první polovinu, charakterizuje zásadní kontrast. Na jedné straně neurotické těkání rytmických vzorců, ne nepodobné Yorkeho sólovce The Eraser, na straně druhé esoterický vokál a abstraktní zvuky a ruchy. Ne, že bychom se s podobnou dvoučlenkou do té doby u Radiohead nesetkali, ale na The King of Limbs se z ní stává hlavní tvůrčí metoda. V ní jakoby se setkávalo bujení, hemžení a nepřehledné kolotání světa, který nás obklopuje a drásá s jednotou a harmonií v tom zdánlivém chaosu obsaženými. Hledání ráje srdce v labyrintu světa. U Radiohead opět nic nového, ale tentokrát se vyjádřují jazykem až stroze konzistentním, minimalistickým a ano, do značné míry nepřístupným.
Je třeba nejdřív přivyknout zdánlivé citové odtažitosti a teprve pak může to precizní zvukové laborování odhalit svojí působivost. Užitečnými vodítky při tomto pronikání k jádru alba mohou být i ty písničkovější a tedy "povrchově" vřelejší skladby jako Little by Little nebo Lotus Flower. Úlevu od odosobněných beatů a samplů (ve Feral je rozkouskovaný i Yorkeho zpěv) zase přináší přírodnější zvuk v písních Codex (piáno) a Give Up the Ghost (akustická kytara). Na ně navazující závěrečná Separator už je zase definovaná rytmem, ale její vyznění je najednou spíš uklidňující.
Kdepak, Radiohead ještě nepřišli o své kouzelné schopnosti. Jejich přístup je dnes možná o něco víc badatelský, někomu může přijít až přešlechtěný a chladný, ale to je tím, že se snaží neustále posouvat, a to i za cenu nedorozumění s publikem. Že se jeho potřebami necítí být vázání předvedli jasně už s alby Kid A a Amnesiac. Teď znovu odmítají znít podle očekávání a nutí k pečlivějším rozborům i posluchače. Není vůbec jasné, jestli cesta, na níž s The King of Limbs vykročili, vede správným směrem. Může to být jen skica něčeho ještě propracovanějšího, může to být slepá ulička, může to být i předzvěst tvůrčí krize. Obavy jsou tu vždycky a Radiohead už mají věk na to stát se "jen" sebepotvrzujícími se klasiky. Na této nahrávce mají ale k podobnému statusu daleko a mám důvodné podezření, že ani příštím albem ještě sami sebe nedopoví.
tracklist:
1. Bloom
2. Morning Mr Magpie
3. Little by Little
4. Feral
5. Lotus Flower
6. Codex
7. Give Up the Ghost
8. Separator