Rancid - Honor Is All We Know (2014)

7/10

Ta část mého Já, co ráda osvědčené jistoty, je spokojená. Ta, která dává přednost objevování a progresu, celkem pochopitelně ohrnuje nos: same old punk-rock song. Rancid řekli dějinám to hlavní už v 90. letech a od alba Indestructible se v podstatě nemění. Ale šťávu mají pořád pekelnou a experimenty přece jen očekávám na jiných pracovištích. Autenticita, jakou oplývá málokdo z jejich nagelovaných následovníků, kapele zůstala. Dravost i hravost, bojovnost i nadhled, smysl pro úderný detail.

Oproti minulé desce se zúžila výrazová škála, z punkových mantinelů vybočují jen skáčka Evil's My Friend a Everybody's Sufferin', která v repertoáru Rancid nepřekvapí, ale rozhýbou opět spolehlivě. Album je tak méně pestré, než předchozí Let the Dominoes Fall (neřkuli klasika Life Won't Wait), ale přitom kvalitativně vyrovnané. Pocit, že posloucháme pořád jeden song dokola, který by mohl hrozit, se nedostavuje. Na to máme před sebou příliš šikovné muzikanty i skladatele. Pomáhá i to, že vokální dělba práce je teď o něco vyrovnanější, a Armstrongův mcgowanovsky ledabylý vokál se s tím Frederiksenovým pevnějším skvěle doplňují.

Nicméně spokojenost není nadšení a po pěti letech by jeden čekal přeci jen o něco třaskavější šrapnely. Budeme si asi muset zvyknout na to, že Rancid už jedou na jistotu. Snad je i trochu opotřebovávají Armstrongovy vedlejšáky. Pořád mají šmrnc, ale těch wow momentů bylo ještě na minulé desce o něco víc.

tracklist:

1. Back Where I Belong
2. Raise Your Fist
3. Collision Course
4. Evil's My Friend
5. Honor Is All We Know
6. A Power Inside
7. In the Streets
8. Face Up
9. Already Dead
10. Diabolical
11. Malfunction
12. Now We're Through With You
13. Everybody's Sufferin'
14. Grave Digger