Raven - Kamení (2006)
5/10
Hudba pro romantické duše se sklony k poezii. Takovou dělal Raven alias Vladimír Kučera vždy a album Kamení není výjimkou. Vydal ho po jedenáctileté pauze, kterou vyplnil četnými projekty scénické či filmové hudby a jedním zanedbatelným esoterickým albem. Krátce před natáčením Kamení se stal členem kapely Neřež a podíl jejích frontmanů Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála na podobě desky je docela výrazná. Do Ravenova artistního rukopisu s ozvěnami novoromantického narcisismu a art-popového patosu vnesli výrazné folkrockové impulzy (nejvíc je to znát v písni Víla a chlapík), ale to specifické tajemno si tenhle nenápadný solitér zachoval.
Jeho trochu krkolomná básnivost založená na kontrastu knižního výraziva a nečekaně cizorodých obrazů a slovních spojení může vzdáleně připomenout texty Oskara Petra, Ravenovi ale až příliš často proklouznou mezi prsty banality a klišé. Navíc postrádá Petrův vytříbený čich na silné melodie. V tomto směru se na Kamení i na starších deskách není moc čeho zachytit,chybí výrazné motivy, bóje, které by aspoň upoutaly pozornost, když už ne přímo oslnily. Najdou se pěkná místa (Hoří, Jen stébla trávy, Až budou trumpety, Zelda), ale není jich mnoho.
Lépe vyznívají komornější čísla, písně s bohatšími aranžemi působí trochu staromódně a těžkopádně (ordinérní zvuk saxofonu Ivana Myslikovjana). Ravenův pěvecký projev je sice o něco civilnější než v minulosti, není v něm tolik expresivního přehrávání, ale co je to platné, když to hlavní - silné písně - mu jaksi shůry nekyne a nezachrání to ani výpomoc Ivany Chýlkové a Romana Dragouna. Jeho pokus o emotivně vypjatý barokní pop zůstává na půli cesty a to, co má budit dojem něčeho monumentálního, působí spíš jako něco opět propásnutého. Hodně povolaných, málo vyvolených.
tracklist:
1. Babylon
2. Hoří
3. Ta noc (...se nejspíš nevrátí)
4. Starý chlap a mladá noc
5. Jen stébla trávy
6. Až budou trumpety
7. Její oči
8. Zahradník
9. Plamen, plamen
10. Víla a chlapík
11. To bude tím
12. Statistici
13. Emílie
14. Zelda
15. Kamení