Red Hot Chili Peppers - Stadium Arcadium (2006)
9/10
U jinak velmi povedeného alba By the Way jsem si posteskl, že by neškodilo dvě, tři písně vypustit, a ejhle: při dalším studiové fušce na to šla kapela úplně opačně a natočila rovnou dvoják (a to mělo jít původně dokonce o tři samostatné disky). Zaděláno na megalomanský průšvih? Možná, ale Red Hot Chili Peppers se mu vyhnuli elegantním obloukem a dokázali, že i ty dvě hodiny dokážou napěchovat brilantní a pestrou muzikou.
Stadium Arcadium může zklamat ty, kdo volají po neustálém progresu a nechtějí se smířit se skutečností, že i tihle kalifornští nezbedové stárnou. Hudba čtveřice se tu opravdu k žádným novým horizontům neupíná, ale ani jen planě nevyžírá zbytky svých někdejších nápadů. Stylově opravdu provádí syntézu všeho, čím prošla: ve vyrovnaném poměru tu najdeme odvázané funky parádičky upomínající na rok 1991 i zpěvný cukrkandl z doby o dekádu pozdější, přičemž většinou jde o kombinaci obého v jednom songu. Občas dojde i na hardrockové zdrsnění ve stylu navarrovského intermezza (Torture Me, Readymade). Ale nechybí tu ani výpravy za hranice dobře známých teritorií. Nejde sice o žádné těžké experimenty (jsme přece pořád v Kalifornii a chceme se hlavně bavit), průzkumné lodě se drží spíš při pobřeží, ale i tak jsou ty drobné výboje osvěžující.
Asi největší podíl na nich má opět John Frusciante, který se vzepjal k mimořádnému výkonu a album je mimo jiné také výkladní skříní jeho hráčské flexibility. Střídá technické i zvukové polohy svého nástroje, neotřelé nápady sype z rukávu a skoro z každého songu dělá jedinečnou událost. Příkladem za všechny může být třeba skvostné finále Turn It Again, ale takových drobných radostí je tu spousta. A to si ještě ve skladbě Especially in Michigan přizval kolegu z klubu kytarových workoholiků Omara Rodrigueze. Ódou na Johna ale samozřejmě nechci umenšovat zásluhy zbývajícího trojlístku, protože ve formě je evidentně celá parta. Hity, instrumentální lahůdky, energie, různorodost, všechno tu je v dostatečném množství. Jistě, i průměrnější chvilky (třeba singlová Snow (Hey Oh) hraje podle mě příliš na jistotu), ale těch je minimum.
tracklist:
Disc 1: Jupiter
1. Dani California
2. Snow (Hey Oh)
3. Charlie
4. Stadium Arcadium
5. Hump de Bump
6. She's Only 18
7. Slow Cheetah
8. Torture Me
9. Strip My Mind
10. Especially in Michigan
11. Warlocks
12. C'mon Girl
13. Wet Sand
14. Hey
Disc 2: Mars
1. Desecration Smile
2. Tell Me Baby
3. Hard to Concentrate
4. 21st Century
5. She Looks to Me
6. Readymade
7. If
8. Make you Feel Better
9. Animal Bar
10. So Much I
11. Storm in a Teacup
12. We Believe
13. Turn It Again
14. Death of a Martian