Rhiannon Giddens - Freedom Highway (2017)
8/10
Na vzestup neředěné arogance ve vedení své země reaguje Rhiannon Giddens albem, které bych se zdráhal označit přímo za protestní (na to je jeho emoční škála příliš pestrá), které ale jednoznačně akcentuje ideály tolerance, svobody a boje proti útlaku. Jako míšenka z amerického Jihu o takových hodnotách něco ví, stejně jako o dávných hudebních tradicích tohoto regionu, které jsou jejich nositely.
Druhá sólová deska členky oceňovaných Carolina Chocolate Drops je zlomová preferováním autorské tvorby. Zatímco dva roky starý debut Tomorrow Is My Turn stál na převzatých písních, album Freedom Highway, produkované odborníkem na appalačskou roots music Dirkem Powellem, si Rhiannon Giddens napsala z velké části sama. A zhostila se toho bravurně. Odkaz starého venkovského blues, hillbilly, gospelu, folku i rhythm'n'blues zhmotňuje i v původních skladbách s obdivuhodnou autenticitou, přesto je osobní vklad nepřeslechnutelný. Její školený ale přirozeně emotivní zpěv je přesvědčivý ve všech polohách, ale dá se říci, že čím komornější, dřevnější song, tím hlubší účinek vyvolává.
Častěji než na prvotině se ke slovu dostává banjo, které je pro rodačku ze Severní Karolíny signifikantní a dokáže písně jako At the Purchaser's Option, Julie nebo bluesovou halekačku Come Love Come prodchnout vůní appalačské hlíny. Jeden z nejsilnějších okamžiků představuje tesklivá ukolébavka Baby Boy, kterou budoucímu Mesiášovi zpívá Rhiannon Giddens společně se svou sestrou Lalenjou Harrington a cellistkou Leylou McCalla, donedávna spoluhráčkou z Carolina Chocolate Drops. Éru folkového revivalu připomene píseň We Could Fly, rozpustilý country-swing kořeněný trubkou s dusítkem nabízí Hey Bébé, ryčnější rhythm'n'blues dostane prostor ve skladbách Bettet Get It Right the First Time (tady dokonce s rapovou vložkou) nebo The Love We Almost Had.
Tři covery zvolila Rhiannon Giddens velmi pečlivě s ohledem na celkové poselství alba. Čistokrevný protestsong Birmingham Sunday z repertoáru Joan Baez upomíná na napadení baptistického kostela členy Ku Klux Klanu v roce 1963, při němž přišly o život čtyři černošské děti a titulní Freedom Highway od gospel-soulových The Staple Singers zase oživuje vzpomínku na alabamský pochod za lidská práva o dva roky později. Zpěvačce v ní skvěle sekunduje americký folkař srílanského původu Bhi Bhiman.
Přesto pro mě atraktivnější zůstávají ty rurálnějí laděné písně (k nimž patří i třetí cover The Angels Laid Him Away od country bluesového velikána Mississippi Johna Hurta), vztahující se k americkému hudebnímu dávnověku. Rhiannon se do něj noří hlouběji než na debutu, a tak, i když jsou co do pestrosti obě alba srovnatelná, na Freedom Highway je kontrast mezi intimní a celokapelovou polohu výraznější, až mám občas pocit, že poslouchám na střídačku dvě různé nahrávky. I když by stylově zaostřenější záběr celku prospěl, nic to nemění na skutečnosti, že Rhiannon Giddens i tentokrát svůj talent zužitkovala mistrovsky. A navíc dokázala svým skromným způsobem oživit ducha protestní Ameriky a připomenout, že její síla pramení ne v povýšeném izolacionismu, ale v multikulturním soužití.
tracklist:
1. At the Purchaser's Option
2. The Angels Laid Him Away
3. Julie
4. Birmingham Sunday
5. Better Get It Right the First Time
6. We Could Fly
7. Hey Bébé
8. Come Love Come
9. The Love We Almost Had
10. Baby Boy
11. Following the North Star
12. Freedom Highway