Ride - Weather Diaries (2017)

7/10

Zásadní roli v definování žánru shoegaze už jim nikdo neodpáře. Svým dodnes okouzlujícím debutem Nowhere sklenula skupina Ride v roce 1990 most mezi vazebnými experimenty My Bloody Valentine a byrdsovskou zpěvností roztančených kytarovek a Velká Británie po jejich sladké melancholii šílela. Ovšem faktem také je, že od té doby už pouze s klesající úspěšností honili vlastní stín, dokud si dva hlavní protagonisté Mark Gardener a Andy Bell neuřízli ostudu dětinskými hádkami o autorské kompetence a vlastně i předrozpadovým albem Tarantula, které se až příliš snaživě lísalo k britpopovým trendům. Před třemi lety ale čas definitivně olízal staré rány, Ride se v původní sestavě vrátili na pódia a teď se opět hlásí o slovo i prostřednictvím studiového alba. Shodou okolností jen pár týdnů po comebackové nahrávce Slowdive, dalšího klíčového seskupení oněch požehnaných, na špičky bot zahleděných časů.

Z pomyslného souboje vycházejí Ride se ctí, ale přece jen jako poražení. Přetrženou nit logicky nenavázali v místě nevydařeného britpopového úkroku, ale spíš někde v období třetího alba Carnival of Light. Na novince se tedy do jisté míry vracejí k shoegazeovým kořenům (nejprůkazněji asi ve skladbě Home Is a Feeling), ačkoli s vazbením šetří, kytary spíše zvoní cureovskou melancholií a zasněné melodie tu a tam prořízne ostřejší tempo (Charm Assault, Lateral Alice). Nepokoušejí se za každou cenu křísit klukovský šarm raných nahrávek, ani v roli prošedivělých jezevců nadbíhat dnešním šestnáctkám (takové aktualizační náznaky v podobě modulovaného vokálu v All I Want či Rocket Silver Symphony jsou skutečně ojedinělé a odpustitelné). Ride znějí úměrně svému věku. Dospěle, i když taky trochu opotřebovaně. Po jedenadvaceti letech odpočinku bych přece jen čekal větší přísun nosných melodií a motivů.

Přesto, čím déle album poslouchám, tím jsem k němu smířlivější. Vylupují se pěkné momenty (Home Is a Feeling, sonické vyvřeliny v závěru titulní písně, rozmarně zpěvná Cali, závěrečná náladotvorná dvojice Impermanence a White Sands), ke stavům euforického poblouznění, jaké kdysi vyvolávalo album s mořskou vlnou na obalu, je od nich ale daleká cesta. Důstojný návrat, který ale oponou zapomnění spíš jen zlehka zavlní.

tracklist:

1. Lannoy Point
2. Charm Assault
3. All I Want
4. Home Is a Feeling
5. Weather Diaries
6. Rocket Silver Symphony
7. Lateral Alice
8. Cali
9. Integration Tape
10. Impermanence
11. White Sands