The Rolling Stones - Undercover (1983)

8/10

Časy, kdy Rolling Stones patřili k předním vlajkonošům rockové evoluce, byly v roce 1983 dávno pryč. Stali se mezitím institucí, od níž se očekává určitý standard a naopak poptávka po změnách je čím dál menší. Oba tvůrčí tahouni - Mick Jagger a Keith Richards - se k této skutečnosti stavěli každý po svém. Zatímco ambiciózní a podnikavý Jagger se s odstavením kapely mimo progresivní hudební trendy nehodlal jen tak smířit, konzervativnějšímu Richardsovi stačilo ke štěstí jeho milované blues a rock and roll. Z toho pocházející třenice mezi nimi se táhly daleko do minulosti, ale právě počátkem osmdesátých let, kdy dozvuky punku, nové vlny a diska převrátily rockový svět vzhůru nohama, vzkypěly nebývalou silou. Roztržka, která v této dekádě málem Rolling Stones pohřbila, se dramaticky vyhrotila právě při nahrávání alba Undercover.

Naštěstí v sobě oba kohouti našli dost profesionality aby toho z jejich škorpení do kvality nahrávky proniklo co nejméně. Undercover patří mezi ty položky z kapelní diskografie, které nejsou nejcitovanější, ale můžeme je bez uzardění prohlásit za solidní a ještě přidat spokojené pokývnutí hlavou. Všechno se zdá být na svém místě, většina písní má tah a jiskru, ze skupiny vyzařuje kolektivní duch, přestože vytvořit tenhle dojem muselo dát asi hodně práce. Pokud se v něčem projevuje napětí mezi Glimmer Twins, pak jedině v nesourodosti repertoáru. Není těžké označit songy, v nichž Jagger prosadil své modernistické spády, nicméně těch není nijak mnoho a rozhodně nepřekračují mez, jakou Rolling Stones atakovali už dříve, na podobně stylově rozkročených deskách Emotional Rescue a především Black and Blue.

Dobové tance v podobě funku a nové vlny ovlivnily hned úvodní hitovku Undercover of the Night, ještě silněji pak šestiminutovou Too Much Blood, píseň Feel On Baby se pro změnu nese v duchu reggae. Obě teritoria ale kapela v minulosti osahávala už několikrát, takže vlastně o žádný velký progres nejde a skladby rozvíjející osvědčený model jsou navíc v jasné většině. Z nich se nejvíce povedla She Was Hot, kousek, který by určitě neudělal ostudu ani na takové Exile on Main Street. Šťavnatý je i závěr alba v podobě svižných písní Too Tough, All the Way Down a It Must Be Hell, jejíž kytarový riff vykazuje až podezřelou příbuznost s ústředním motivem pozdějšího hitu Michaela Jacksona Black or White.

Že se nakonec nejedná o žádné dramatické vybočení ze zaběhlých pořádků, dokazuje i soupiska hostujících muzikantů, v níž se znovu objevuje saxofonista David Sanborn (jeho sólo oživuje jinak poněkud mdlý autorský příspěvek Ronnieho Wooda Pretty Beat Up) nebo stálý klávesista a vlastně neoficiální člen kapely Ian Stewart. Čerstvou posilou je jeho nástrojový kolega Chuck Leavell se zkušenostmi od Dr. Johna nebo Allman Brothers Band a správný jamajský "švunk" v písni Feel On Baby obstaralo osvědčené rytmické duo Sly & Robbie. Spolehlivá, zkušená parta. A album podle toho zní, ačkoli rozhádaná autorská dvojice s ním těžko mohla být spokojená, protože ani jeden z nich si plně neprosadil svou. A musela přijít ještě tišší domácnost a trucovité sólové desky, aby Jagger s Richardsem pochopili, že právě když o sebe jejich ega neúprosně křešou, létají ty správné jiskry.

tracklist:

1. Undercover of the Night
2. She Was Hot
3. Tie You Up (The Pain of Love)
4. Wanna Hold you
5. Feel On Baby
6. Too Much Blood
7. Pretty Beat Up
8. Too Tough
9. All the Way Down
10. It Must Be Hell