Rudovous - S Čížkem po funuse (2002)

8/10

Hudba Rudovouse se vzpírá jednoznačnému zařazení. Ne, že by se nedaly identifikovat prameny, ze kterých čerpá (namátkou pub rock, punk, šanson nebo waitsovská jarmareční obludária), ale splétá je do naprosto osobité formy, v níž už se od sebe dají těžko oddělit. Je stylově nevyhraněný a zároveň má vlastní ksicht usazený dlouholetým poctivým koncertováním.

Stejně těžko uchopitelné jsou texty plné bizarních mikropříběhů a podivínských existencí, které jejich autor Martin Čížek píše se smyslem pro absurdno a neobvyklá slovní spojení a navíc je i nezaměnitelně interpretuje. Styl jeho zpěvu nemá daleko k hrubiánskému pitvoření Toma Waitse, jehož skladbu pod názvem Klíště na albu taky najdeme a Rudovous se s ní popasoval velmi zdatně a po svém.

Z autorské většiny repertoáru zaujmou třeba Břízy, Mračno, pořádně přitvrzený Nosohltan, stylové instrumentální retro Barbarossa, Rokenrol nebo chytlaví Lodivodi. Díky výbornému zvuku (zase práce Ondřeje Ježka) zůstala zachována i syrovost a bezprostřednost. Z téhle desky mám prostě dobrý pocit i když se možná neblýská dokonalostí po celém svém povrchu. 

tracklist:

1. Břízy
2. Anča
3. Modrej kůň
4. Mračno
5. Olinka
6. Nosohltan
7. Barbarossa
8. Chlap v krabici
9. Klíště
10. 1,2,3,4...
11. Pádlovací
12. Ďáblická
13. Rokenrol
14. Podnájemníci
15. Lodivodi
16. Boo Hoo