Sainkho Namtchylak - Who Stole the Sky? (2004)

9/10

Na mapě nám může jihosibiřská Tuva připadat jako ztracená varta, ale na hudebním poli se už před lety stala pro fajnšmekry divokou kartou. Huun-Huur-Tu a další skupiny proslavili tradiční pastevecké písně a fantastické techniky hrdelního zpěvu, Albert Kuvezin se svými Yat-kha k tomu přidal vydatnou rockovou výztuž. Pak je tu ale ještě Sainkho Namtchylak, která si rovněž udělala mezinárodní jméno, ale její přístup je hodně odlišný. Hudební kořeny své domoviny používá jen jako jeden z výchozích bodů pro své stylově nepolapitelné experimenty oplývající množstvím elektroniky i jazzových inspirací. Její nadžánrovou osobnost můžeme s klidným svědomím přiřadit k podobně neukotveným, neustále hledajícím a překvapujícím dámám jako jsou Laurie Anderson, Björk nebo Diamanda Galás.

Album Who Stole the Sky? dobře ilustruje její všestrannost a představuje Sainkho v několika polohách najednou. Je až s podivem, co všechno dokáže vedle sebe poskládat a zachovat přitom celistvost nahrávky a zůstat přístupná nejen zarytým příznivcům všeho podivného. Elektronický beat, samply a hlasové čarování (včetně hrdelního zpěvu) dominují titulní skladbě i následující Runnin' Tapes, dubově houpavým krokem se přibližuje k triphopu Predchuvstvije, drum'n'bassovou nervností se pyšní Digital Mutation, silně jazzově zašmodrchaná je skladba Electric City.

Další položky už jsou akustičtější povahy a dokazují, že Sainkho nezapomíná ani na průzračnou tuvinskou zpěvnost, kterou ale stále ráda ozvláštňuje něčím navíc. Lidový nápěv Kaar Deerge podkládá místo tradičních nástrojů jen decentními klávesovými tóny, do další jemnůstky Ohm Suhaa nečekaně, ale velmi organicky vplouvá africká kora, v mezihrách Temple of Majtreja se rozezní dokonce irské uillean pipes. Nejblíž ke kořenům má asi píseň Amidiral, která se pak v jiné verzi vrací v jednom ze skrytých bonusů (ten druhý se obrací opět k jazzu).

Stejně proměnlivý jako stylová východiska je i zpěv protagonistky, který využívá jak rodnou tuvinštinu, tak angličtinu i ruštinu, mění rejstříky i nálady, někdy deklamuje, někdy je dalším nástrojem, ale většinou (hlavně ve druhé půlce) se drží melodického gruntu. Hudební obzory Sainkho Namtchylak jsou opravdu nedohledné, ocenit je ale může každé otevřené ucho a ne jen hrstka intelektuálních badatelů. Takové experimentátorství s lidskou tváří.

tracklist:

1. Music Mail to Tuva
2. Who Stole the Sky?
3. Runnin' Tapes
4. Predchuvstvije
5. Digital Mutation
6. Electric City
7. Kaar Deerge
8. Ohm Suhaa
9. Amidiral
10. Temple of Majtreja