Serj Tankian - Imperfect Harmonies (2010)
6/10
Zvuk symfonického orchestru byl vždycky pro tvrdé rockery lákavá ale i nebezepečná vějička. Nemnoho z těch, kdo se na ní chytili, dokázalo z takového spojení vykřesat něco víc, než efektní kýč. Serj Tankian do tohoto klubu nakráčel v rámci koncertů s Aucklandskou filharmonií, na nichž uváděl přearanžované skladby ze své první sólovky Elect the Dead a nevedl si s nimi špatně. Vzápětí se ve stejném duchu vrhnul na přípravu nového materiálu, což je už rozhodně méně obvyklé, a výsledkem je album Imperfect Harmonies, smělý crossover tvrdého rocku, smyčcových aranží a elektroniky.
Odvahu určitě Tankianovi musíme přiznat v případě rozhodnutí vytasit se s něčím takovým, ale co se týče samotné realizace je to právě odvaha, co nahrávce chybí. Ukazuje se, že si autor naložil víc, než na co stačí, a sama o sobě zajímavá vize se zasekla v banálním ztvárnění. Postavení hostujících muzikantů se nevzdaluje roli nájemných hráčů a Tankian si většinou všechno režíruje sám. Nedostatek zkušeností na symfonickém i elektronickém poli má pak za následek pouhé vyplňování šablon a neochotu k zajímavějším experimentům. Orchestr často jen nahrazuje kytarová kila a elektronické zvuky a beaty se většinou jen plaše krčí v pozadí.
Náznaky, že by to mohlo fungovat, tu ale jsou. Začátek desky je slušně nadupaný a svěže působí i disco rytmus v refrénu Deserving? Pak ale přibývá pomalejších skladeb s nevzrušivým aranžérským ošacením. Tankian se jako zpěvák snaží být naléhavý (arménština v písni Yes, It's Genocide má svou váhu), jeho angažovanost a patos zůstávají důvěryhodné, ale hudební složka sráží jeho úsilí do průměru. V heavy nátěru Left of Center se zničehonic těsně přiblíží dobře známému teritoriu SOAD a je z toho rázem jasně nejlepší kus na albu. Zároveň ale i důkaz, v jaké poloze je i nadále nejsilnější, a že prudká změna hudebního směru ho zavedla na prokluzující písčitý povrch.
Už na Elect the Dead se Tankianův vzteklý štěkot vytrácel ve prospěch vzletných pěveckých linek. To ale vyžaduje silné melodie, kterých se tentokrát moc neurodilo a také proto se polovina písní ani po opakovaném poslechu nedokáže uchytit v paměti. Nepatřím k těm, kdo apriori odmítají Tankianův odklon od tvrdého rocku. Vítám, že se snaží vymanit ze stereotypního zaškatulkování a koncept Imperfect Harmonies byl slibný. Výsledek ale ukázal, že Serj Tankian není (zatím?) tak všestranným umělcem, jak si zřejmě myslí.
tracklist:
1. Disowned Inc.
2. Borders Are...
3. Deserving?
4. Beatus
5. Reconstructive Demonstrations
6. Electron
7. Gate 21
8. Yes, It's Genocide
9. Peace Be Revenged
10. Left of Center
11. Wings of Summer