Phil Shoenfelt - Cassandra Lied (2020)

8/10

Jednou z konstant písní Phila Shoenfelta je věčný boj světla a tmy, dobra a zla, nebe a pekla. Platí to bezesporu i o albu Cassandra Lied, prvním novinkovém po dlouhých deseti letech, a přece mají tentokrát Shoenfeltova existenciální rozjímání trochu jinou podobu. Trpčí, cyničtější ale i vyrovnanější a moudřejší. Vážné zdravotní problémy, o kterých písničkář mluvil v rozhovoru z lednového čísla časopisu Full Moon, nemohly zůstat bez odezvy v jeho tvorbě. Jako by mu přinesly nadhled i nad tím zmiňovaným zápasem mezi světlou a temnou stranou a dovedly ho k ještě univerzálnějším úvahám. Marnost, pomíjivost ("I remember that I spoke with you / But who knows what I said?"), nicotnost člověčích patálií tváří v tvář paměti vesmíru, svět jako hra iluzí, podobné myšlenky se vinou především litanickými písněmi Just a Man a Ionian Dream, případně countryovkou Queen of Emptiness, ale prostupují vlastně celým bezmála osmdesátiminutovým albem.

Naštěstí není Shoenfelt vždy smrtelně vážný. V jednom z nejvydařenějších songů The Brighter Side of Darkness vyznívá jeho "And the darkness at the break of day / Turns the world around and nothing stays" o poznání optimističtěji, svižný morytát Psycho o frustrovaném žárlivci dokonce nepostrádá černý humor a dušezpytná témata vyvažuje také několik vztahových reflexí. Ve velvetovské Cathy Says se vypravěč vcelku smířeně vyrovnává s partnerčiným porozchodovým hodnocením své osobnosti a když v Complicated naopak zase on vzdychá nad nevypočitatelností svého protějšku, působí skoro rozverně.

Jako songwriter Shoenfelt vždy obdělával spíš obecní půdu než vlastní nezcizitelný pozemek. Uchýlíme-li se k líbivé zkratce, dal by se jeho rukopis charakterizovat jako průnik Johnnyho Cashe a Iggyho Popa. Přesto je snadno rozpoznatelný a věrohodný, i když některé akordické sledy a melodické linky jsou u něho někdy až příliš předvídatelné. Proto je nadmíru důležité, jak se jeho písně uchopí po aranžérské a produkční stránce. Na album Cassandra Lied Shoenfelt tentokrát nepřizval svou doprovodnou kapelu Southern Cross a rozhodující úlohu při realizaci nahrávky svěřil dávnému kamarádovi Chrisovi Hughesovi, s nímž dlouhá léta působil v někdejších Fatal Shore. Společně vtiskli albu osobitou zvukovou podobu, která by se dala ve stručnosti popsat slovy kytary stokrát jinak.

Oba protagonisté využívají množství různých nástrojů a efektů, výrazně do celkového dojmu promlouvá také steel kytara hostujícího Kristofa Hahna ze Swans, podobně jako doprovodné vokály Evy Turnové. Také tempa se svědomitě střídají (a těch rychlých je překvapivě hodně) a díky tomu album poměrně úspěšně vzdoruje hrozbě jednotvárnosti, ačkoli se ukazuje, že vzhledem k délce nahrávky přeci jen nebyla aranžérská vynalézavost bezedná. Častý je model, kdy elektrická či akustická kytara sází základní akordy a kolem se vznáší abstraktní táhlá vlákna dalších kytar a když podobnou variaci slyšíme popáté, už poněkud ztrácí na působivosti. Zpestření, jakým je saxofonové sólo ve skladbě Shadowland, mohlo být víc. Stopáž je vůbec jediným, i když nijak fatálním, problémem desky. Philu Shoenfeltovi se zkrátka sešlo najednou příliš písní, na nichž mu hodně záleželo a patrně se odhodlal škrtat jen po tu nejnutnější mez. Díky tomu se nám dostalo kolekce čtrnácti skvělých původních songů (plus jeden cover), jimž nelze upřít naléhavost a autenticitu, která ale mohla mít v kratší a sevřenější podobě ještě větší sílu.

tracklist:

1. Ghost Song
2. I Hate Myself Today
3. Shadowland
4. Just a Man
5. Resurrection Day
6. Fly Away
7. Complicated
8. Cathy Says
9. Psycho
10. Ionian Dream
11. Kingdom Come
12. The Brighter Side of Darkness
13. When Did the Feeling Die?
14. Queen of Emptiness
15. The Man Who Sold the World