Sigur Rós - Takk... (2005)

9/10

Mlžné zábaly halící snové vize islandských Sigur Rós na tomto albu zase o něco prořídly. Křehké nitky jejich kompozic se vynořují z bečasí, sílí a nabývají zřetelnějších tvarů. Pocit čehosi svrchovaně tajemného a slovy těžko zachytitelného se ale nevytrácí, jen se poněkud změnila nálada. Sigur Rós jsou méně depresivní a naříkaví, jejich svět je projasněnější, místy přímo pohádkově nadýchaný, hebký až plyšový. Ano, i přístupnější, ale hledat v té zvukové nádheře komerční kalkul by bylo nemístně cynické.

Základní nástrojové obsazení několikrát zastřešují smyčcové baldachýny, ale jejich využití je účelné a nevede k přeslazenosti. Burácivé pasáže v Glósóli nebo Sæglópur nepůsobí rušivě, spíš jako přirozeně katarzní vzedmutí. I rytmika je teď důraznější, vedle zavedených náměsíčných temp se třeba ve písni Gong dočkáme i docela svižného šelestění. Kompozice mají členitější půdorys a jsou vývojově bohatší jako například dechovou vsuvkou odlehčená Sé lest. Všechno zkrátka jakoby udělalo drobný vstřícný krůček směrem k posluchači, ale přitom si Takk... stále zachovává auru jedinečné snílkovské meditace pro zvané.

Svou atmosférou je toto album jednoznačně pozitivnější než jeho předchůdci, z čehož někteří programoví depkaři nemusí mít radost, ale ne vždycky musí být pohyb tímhle směrem spojený s podbízivostí nebo povrchností. Takk... žádné takové tendence nemá, je daleko víc známkou přirozeného zrání. 

tracklist:

1. Takk...
2. Glósóli
3. Hoppípolla
4. Með Blóðnasir
5. Sé lest
6. Sæglópur
7. Mílanó
8. Gong
9. Andvari
10. Svo hljótt
11. Heysátan