Sleater-Kinney - Little Rope (2024)
8/10
"Little wins pull me in, little wins fill me up / I vibe on the small finds, babe, they tell me I'm good enough"
V boji s pocity nejistoty, strachu, méněcennosti či osamělosti nás často posouvají právě malé každodenní úspěchy, o jakých zpívají Sleater-Kinney v písni Small Finds, z níž pochází i titul nového alba Little Rope. Jejich druhá nahrávka, která vznikla bez přispění bubenice Janet Weiss, tedy pouze v duu zpívajících kytaristek Carrie Brownstein a Corin Tucker, se dotýká nejrůznějších zdrojů podobných zneklidňujících emocí. Ať už jsou to neupřímnost a míjení se ve vztazích, vědomí vlastních nedostatků, stárnutí nebo úzkost z násilí ve světě.
Společným jmenovatelem čerstvé desítky písní je vůle všechny ty vratké okamžiky pochybností překonat a znovu získat sebedůvěru. Ostatně, jak s trochou ironie zmiňuje Brownstein v souvislosti se skladbou Dress Yourself, v předstírání normálnosti uprostřed chaotických a znepokojujících událostí jsme my lidé nepřekonatelní. Bude to nejspíš součást pudu sebezáchovy, nutnost aspoň jednou za čas se pořádně zhluboka nadechnout, podobně jako žena zadržující dech pod vodou ve videoklipu k písni Untidy Creature. Zachovat si vnitřní integritu je důležité i proto, že právě ve chvílích nejistoty jsme nejvíce náchylní k nic neřešícím útěkům od problémů. Jenže, jak Sleater-Kinney připomínají ve skladbě Hunt You Down, svým strachům neutečeme.
"The thing you fear the most will hunt you down."
Ve znamení "drobných nálezů" je na Little Rope také hudba. V rámci tvorby Sleater-Kinney se neděje nic revolučního, duo spíš eklekticky kombinuje různé přístupy, jichž se za těch třicet let fungování dobralo. V úvodu citovaná Small Finds představuje typický sršatý punk rock, s nímž si kapela udělala jméno v devadesátých letech, tísnivou atmosféru písně Six Mistakes zase dokreslují hutné noiseové vrstvy, upomínající na album The Woods. Vliv novovlnného popu typu Blondie nebo Pretenders, který zesílil na pět let staré desce The Center Won't Hold, je cítit v Say It Like You Mean It nebo Crusader. Konstantou a stylovým tmelem většiny písní ovšem zůstávají nervní dialogy obou kytar, s rozmyslem dávkující drásavé disonance i chytlavé melodické vyhrávky zasazené do komplexních, syntezátory opět posílených aranží, které kapele z producentského postu pomohl dotvořit zkušený John Congleton.
Zvláštní pochvalu si podle mého zaslouží zarámování alba dvěma zřejmě nejsilnějšími songy. Úvodní Hell vyjadřuje pomocí působivého kontrastu mezi elegicky žalujícími verzemi a výbušným navztekaným refrénem rozhořčení nad tím, jak jsme uvykli nekonečnému kolotoči násilí. S podobnou formou pracuje i závěrečná Untidy Creature, její vyznění je však podstatně více povzbudivé. Euforický refrén rozněcuje, posiluje a dodává kuráž pro únik z mentálních pastí, které jsou v tomto případě výsledkem nerovného partnerského vztahu, jejichž příčiny však mohou být nejrůznější. Sleater-Kinney tak dovádějí do dokonale katarzního finále album, jímž přinejmenším potvrzují stabilní formu.
"You built a cage, but your measurement's wrong / 'Cause I'll find a way and I'll pick your lock"
tracklist:
- Hell
- Needlessly Wild
- Say It Like You Mean It
- Hunt You Down
- Small Finds
- Don't Feel Right
- Six Mistakes
- Crusader
- Dress Yourself
- Untidy Creature