Sonic Youth - EVOL (1986)
9/10
Rockové archetypy, které Sonic Youth zejména na předchozí nahrávce okázale zavrhli ve jménu zvukového experimentování, jako by se v případě alba EVOL zvolna vracely na scénu. Kapela je opět zvědavě ohledává, ovšem tvaruje je podle svých avantgardních představ, vyzbrojená zkušenostmi s noiseovými výboji alba Bad Moon Rising i novým bubeníkem Stevem Shelleym. Činí tak zásadní krok směrem k ikonickému soundu svých nahrávek z přelomu osmé a deváté dekády.
Kromě toho, že skupina svoje sonické fantazie zasazuje do přehlednějších struktur, rozmnožily se rovněž melodické vokální linky, jak ukazují písně jako Tom Violence, Starpower nebo Madonna, Sean and Me. Poslední jmenovaná pak může posloužit jako výkladní skříň postupů, na nichž Sonic Youth budují svůj charakteristický rukopis. Její nepolapitelnost se zračí už ve zmatcích s názvem: v bookletu je uváděná jako The Crucifixion of Sean Penn, na vinylu zase coby Expressway to Your Skull. Samotná sedmiminutová skladba pak začíná poklidně melodickou zpívanou částí, která se překlopí do sonické bouře obou kytar a nakonec doznívá v chvějivých droneových poryvech. Víceznačný text se v tomto kontextu jeví spíš jako méně podstatná fantaskní skica.
Ne vždy se Sonic Youth samozřejmě vyjadřují takto abstraktně, ačkoliv jakási snová (nikoli zasněná) atmosféra pro ně je příznačná. Píseň Shadow of a Doubt, kterou dílem odšeptá a dílem odkřičí Kim Gordon, odkazuje ke konkrétním filmům Alfreda Hitchcocka a v závěru znepokojivě rozmazává hranici mezi realitou a přeludem. Charakter horečnaté snové sekvence má také popis automobilové nehody ve skladbě In the Kingdom #19 v podání Lee Ranalda. Tady se zase neubráním asociacím na filmovou estetiku David Lynche, přestože přímý odkaz chybí a vlastně je i málo pravděpodobný.
Zlověstný titul alba, připomínající slovo "evil", lze ovšem číst také pozpátku. Temné vize mají svůj světlý protipól v písních Starpower a Green Light, do nichž jejich autor Thurston Moore okouzlujícím způsobem otiskl pocity čiré zamilovanosti. Asi se nedopustíme nepřiměřené spekulace, když budeme jejich zdroj hledat ve vztahu Moorea a Kim Gordon, která navíc první z obou songů nazpívala. Na odvrácenou stranu partnerských vztahů nás naopak zavede skladba Marilyn Moore, na jejímž textu se podílela Lydia Lunch a jejíž tísnivou atmosféru zdůrazňují kytary rozložené na strašidelné drnčení a sirénovité skluzy. Vedle newyorské experimentátorky zanechal na albu svou stopu v roli hosta také baskytarista Mike Watt. Jeho kapela Minutemen se krátce předtím za tragických okolností rozpadla a spoluúčast na skladbách In the Kingdom #19 a Bubblegum (cover Kima Fowleyho) byla pro Watta podle vlastních slov významným impulsem k překonání krize.
Z mimořádně vynalézavého nakládání s možnostmi kytarového zvuku (a hluku) se pomalu stává ústřední trademark kapely. Přestože jsou stále ještě na začátku cesty, Sonic Youth už nyní dosahují působivých výsledků. Pevnější rámec, který teď Gordon a Shelley rýsují pro oba kytaristy, vůbec nebrzdí jejích představivost, naopak vybízí k ještě odvážnějším zvukovým konstrukcím, k inscenování ještě vyhrocenějších soubojů mezi řádem a chaosem. Dovedně pracují s gradováním napětí i náhlými zvraty a kontrasty, jako třeba když se v písni Secret Girl z ruchové houštiny vynoří klavírní pasáž. Na EVOL už zkrátka Sonic Youth s jistotou zavětřili směr, kterým se chtějí ubírat a dychtivě vyhlížejí jeho dosud neobjevené zákruty.
tracklist:
- Tom Violence
- Shadow of a Doubt
- Starpower
- In the Kingdom #19
- Green Light
- Death to Our Friends
- Secret Girl
- Marilyn Moore
- Madonna, Sean and Me
- Bubblegum