Sonic Youth - Murray Street (2002)

9/10

Jsou Sonic Youth punkeři nebo intelektuálové? Samozřejmě, že obojí je správně a právě díky tomu je jejich hudba tak vzrušující. Album Murray Street ovšem reprezentuje o něco víc tu druhou stránku jejich osobností. První dvě skladby pokračují v trendu minulých desek směřujícím k rozsáhlejším, zadumanějším tvarům, tentokrát je zpřístupňují velmi přítulné melodické linky. Na ně navazuje z větší části instrumentální Rain On Tin a pro celou trojici a pro tenhle track obzvlášť je charakteristická maximální promyšlenost v dynamice, struktuře a hlavně v souhře obou kytarových velmistrů, která z nich dělá napínavá dramata.

Profesorsky soustředěná zůstává kapela i v dalších písních, to už ale na povrch prosakuje i ten známý noisový plamen, v jehož bílých spárech končí Karen Revisited, i rockový nápřah zpevňující další dvě skladby. A tak přestože má celkově ten intelektuální přístup lehce navrch, nahrávka vůbec nepůsobí chladně ani roztříštěně. Má pevnou konzistenci, logický vývoj, tišiny i bouře a pořád stejně neukojeného objevitelského ducha, který z kytar Thurstona Moorea a Lee Ranalda tahá pořád nové a nové barvy a struktury.

Po trochu dietní NYC Ghosts & Flowers je Murray Street opět plnohodnotným sonickým dobrodružstvím. Je to velké vítězství formy, ale naštěstí ne nad obsahem nýbrž nad všedností. 

tracklist:

1. The Empty Page
2. Disconnection Notice
3. Rain on Tin
4. Karen Revisited
5. Radical Adults Lick Godhead Style
6. Plastic Sun
7. Sympathy for the Strawberry