Soundgarden - King Animal (2012)

8/10

Promluvit zásadním způsobem do vývoje rockové hudby více než jednou, to se podaří nemnohým. Seattleská čtveřice Soundgarden, jedno z vůdčích seskupení grungeové vlny z první půlky devadesátých let, k nim nepatří, to ovšem neznamená, že by jejich comeback, korunovaný albem King Animal, byl jen slepým výstřelem, dýchavičným pokusem těžit ze zašlé slávy. Nahrávce můžeme vytknout nulový posun (ale proč by měl být nutností?) nebo absenci stejně výrazných hitů, jako bývaly Spoonman či Black Hole Sun. Jenže pokud se přes tyto skutečnosti dokážeme přenést, není těžké se proposlouchat ke zjištění, že i tak jde o výbornou desku.

Už jen tvrzení, že King Animal neobsahuje hity, je snadno napadnutelné. Songy jako Been Away Too Long, By Crooked Steps nebo Bones of Birds by v době, kdy tahle muzika letěla, dost možná zarezonovaly podobně jako výše zmíněné trvalky. A jsou tu i méně nápadné ale stejně výživné kusy jako třeba Taree. Album možná potřebuje delší čas, aby v uších vstřícného posluchače dozrálo, na první poslech může těch třináct písní skutečně trochu splývat. Ale Soundgarden nikdy nepsali hymny na první poslech. Jakmile si začneme víc všímat jedinečné kooperace kytary Kima Thayila s rytmikou Shepherd-Cameron a vyzobávat jednotlivé riffy a mazané rytmické vzorce, kvality jednotlivých písní se začnou rozkrývat. Hlas Chrise Cornella si po soft polohách na vlažně přijatých sólových deskách z předchozí dekády vyloženě užívá společnost nadupaného rockového monstra, vříská jako zamlada a přitom nezapře zralost a zkušenosti.

Produkce Adama Kaspera, který skupině pomáhal už s předrozchodovou kolekcí Down on the Upside, koresponduje s reunionovým pojetím alba. Netlačí Soundgarden do žádných experimentů, snaží se jen zvýraznit jejich silné stránky a zkrotit proud nashromážděných nápadů do vnitřně soudržného a přehledného celku. To je znát na promyšlené dramaturgii nahrávky, kterou logicky otvírá houf energických vypalovaček, postavených na silných riffech (Been Away Too Long, By Crooked Steps) nebo dusné valivosti upomínající na rané období kapely (Blood on the Valley Floor), které postupně nahrazují uvolněnější polohy s dominantní akustickou kytarou (Black Saturday, Halfway There). Závěr obstarávají zajímavě vystavěné a méně typické skladby v pomalejším tempu Eyelid's Mouth a Rowing, v nichž se blýskne výraznými linkami baskytarista Ben Shepherd.

Očekávat, že by se Soundgarden touto deskou mohli vrátit do přední rockové linie, by bylo příliš odvážné. King Animal sází na jistotu, ale bez pachuti důchodcovské nemohoucnosti. Materiál je svěží a šťavnatý a chemie mezi členy kvarteta má stále jiskru. Není vyloučené, že jim toto album mohlo otevřít k cestu k podobně kvalitní "druhé kapitole", jakou po smrti Laynea Staleyho rozepsali jejich generační souputníci Alice in Chains. Sebevražda Chrise Cornella o pět let později bohužel takové plány definitivně zhatila. King Animal nicméně můžeme považovat za důstojný epitaf báječné kapely.

tracklist:

1. Been Away Too Long
2. Non-State Actor
3. By Crooked Steps
4. A Thousand Days Before
5. Blood on the Valley Floor
6. Bones of Birds
7. Taree
8. Attrition
9. Black Saturday
10. Halfway There
11. Worse Dreams
12. Eyelid's Mouth
13. Rowing