Sting - Bring On the Night (1986)

8/10

Sting goes jazz. I takto stručně by se dalo album Bring On the Night charakterizovat a nebyli bychom zase tak daleko od pravdy. Podobné tendence byly zřetelné už na Stingově sólové prvotině The Dream of the Blue Turtles, když ale parta hudebníků, která se na desce podílela, vyjela společně na turné k jeho propagaci, jazzové synkopy zaplavily takřka celý repertoár, a to včetně písní zděděných po končících The Police. Ve společnosti mladých jazzových dravců Branforda Marsalise, Kennyho Kirklanda, Darryla Jonese a Omara Hakima to asi ani nemohlo být jinak. Rámec Stingových písní se tak logicky rozšiřuje o další instrumentální pasáže a sóla jednotlivých hudebníků, což se samozřejmě odráží i na stopážích.

Muzikantsky to celé jde o úroveň výš než u studiových originálů, i když s očekávatelným rizikem, že hráčská ekvilibristika může zastínit píseň jako takovou. Formát live alba ale trochu té exhibice tak nějak připouští a Stingovi parťáci jsou navíc i ve svém věku (nejstaršímu Kirklandovi bylo v době turné třicet) už natolik protřelými a zodpovědnými hráči, aby si dokázali spočítat, že nejsou na festivalu v Montreux, ale doprovázejí rockovou hvězdu.

Náplň dvojalba Bring On the Night jeho tvůrci posbírali z několika štací evropského turné z předchozího roku, z nichž nejčastěji je zastoupený předvánoční koncert ve sportovní hale Palais Omnisports v Paříži. Most mezi Stingovými poprockovými songy a funk-jazzovým výrazivem doprovodné kapely je zbudován bytelně, s respektem k oběma břehům i k obecenstvu, které se pochopitelně rekrutuje především z fanouškovské základny britského zpěváka. Přesto není repertoár (alespoň na nahrávce) primárně zaměřený na největší šlágry jeho kariéry a upřednostňuje spíš písně, které jsou tak či onak vhodné k jazzovému upgradování. Dojde tak i na raritnější songy, které z řadových desek neznáme, jako Low Life, I Burn for You a Another Day.

Více než živým best of je tedy album hlavně vizitkou Stingovy kumštýřské vyzrálosti, díky níž se nemusí ostýchat stanout po boku největších instrumentálních machrů. Obligátní baskytaru pro tentokrát odložil a nechal Darryla Jonese, pozdějšího koncertního basistu Rolling Stones, aby spolu s bubeníkem Omarem Hakimem podkovali jeho i "polísovské" písně těmi správnými groovy. Sám přizvukuje na kytaru nebo klávesy, pouze ve skladbě I Burn for You se chopí kontrabasu. Za hráčské hvězdy jsou tu především Kirkland s Marsalisem. První zazáří strhujícím funkovým sólem hned v úvodním medley z písní Bring On the Night a When the World Is Running Down..., na které vzápětí efektně naváže rapová vložka Branforda Marsalise. Jeho saxofon si zase rázně říká o pozornost třeba v Driven to Tears nebo Children's Crusade.

Aranžérské zásahy do původní podoby skladeb mají různou intenzitu, záleží samozřejmě, jak vysokou hladinu příslušných genů už obsahují studiové originály. Některým skladbám jazzové mimikry vyloženě prospívají (Driven to Tears), s jinými se prakticky "nehýbalo", ale v daném prostředí jim to mimořádně sluší (Moon over Bourbon Street) a cizorodě nepůsobí ani reggae okénko v podobě dalšího medley One World (Not Three)/Love Is the Seventh Wave, natož energické blues Down So Long. Necelá hodina a půl hudby tvoří kompaktní celek a podává výstižnou zprávu o aktuálním směřování Stingovy kariéry, které vyvrcholí následující studiovou deskou.

tracklist:

1. Bring On the Night/When the World Is Running Down, You Make the Best of What's Still Around
2. Consider Me Gone
3. Low Life
4. We Work the Black Seam
5. Driven to Tears
6. Dream of the Blue Turtles/Demolition Man
7. One World (Not Three)/Love Is the Seventh Wave
8. Moon Over Bourbon Street
9. I Burn for You
10. Another Day
11. Children's Crusade
12. Down So Long
13. Tea in the Sahara