Superorganism - World Wide Pop (2022)

7/10

Prapodivné společenství jménem Superorganism by těžko mohlo vzniknout v jiné době. Když v roce 2018 vydávali svou eponymní prvotinu, která se stala na poli "divného" popu nečekanou senzací, polovina členů se znala jen přes internet. Svět sociálních sítí, memů, emotikonů a online vztahů se zrcadlí v jejich kolážovitých videoklipech i textech se směsí fascinace a opovržení. Návyky i zlozvyky své generace mají hluboko pod kůží, nepřehlížejí jejich stinné stránky, ale přes poctivou reflexi společenských dysfunkcí nebo environmentálních hrozeb se chtějí především bavit. Je v tom zvláštní ale i příznačný rozpor: estetika tiktokového pokolení se všemi svými technologickými hračkami má v hudbě Superorganism pevné místo, v písních Put Down Your Phone nebo Everything Falls Apart z čerstvé desky World Wide Pop však zaznívá i jasné varování před jejich zhoubnými vlivy.

Album, jehož vznik zbrzdila covidová pandemie, vychází čtyři roky po debutu a leccos je na něm jinak. Původní okteto se vrací v zeštíhlené pětičlenné sestavě, která se ovšem zdá být lidsky semknutější, z online komunity se stala skutečná parta přátel a spoluhráčů. Nové písně jsou v textech přemýšlivější i osobnější, hudební slupka je však stejně hravá a bláznivá, ne-li ještě bláznivější. Velká část tracků je až zahlcená efekty, ruchy, samply a náhlými zvraty, jimiž se dráždivě netečný zpěv Orono Noguchi musí ztěžka prodírat a ještě se dělit o prostor s mnoha hosty, mezi nimiž najdeme třeba japonskou kapelu Chai nebo Stephena Malkmuse. Naivní svěžest a chytlavost hitů z předchozí desky se tím poněkud vytrácí a novinka působí, zejména na začátku a v závěru, poněkud upracovaně a přeprodukovaně. Lépe fungují uvolněnější a zvukově střídmější skladby z prostředku nahrávky (It's Raining, Solar System nebo Into the Sun), které mají k debutu blíž.

Celý ten přerývaný zvukový chaos, poučený hyperpopovou vlnou, útočí na pohodlí posluchače i jeho pozornost, nedokáže ovšem zcela zastínit posun v textech, který je spíš opačný, směrem ke konkrétnějším a osobnějším formulacím. Potrhlé slovní hříčky typu "squid pro quo" nevylučují vnímavé úvahy o dospívání včerejších teenagerů (On & On, Teenager), vyčerpání ze života na turné (Oh Come On) a především upřímnou snahu o pochopení našeho místa v univerzu. "Ta pokora před vesmírem kolem nás a propojeností všeho živého na Zemi vám začne dávat pocit, že jste součástí něčeho ohromného. V našich písních se snažíme uchopit něco příliš velkého a nepochopitelného a pak to rozdrtit na kousky, které jsou osobnější." uvedl v rozhovoru pro magazín Loud and Quiet kytarista Christopher Young vystupující pod přezdívkou Harry.

Vesmírnou terminologií se album skutečně jen hemží. V písni Solar System se Orono obrací ke kosmickému prostoru jako spásnému božstvu, to jí však může přislíbit pomoc pouze v případě, že si dokáže poradit i sama. Úzkost se tu protíná s vědomím odpovědnosti. Když chce kapela v písni World Wide Pop vyslat do vesmíru v komprimované podobě souhrn naší popkultury jako vzkaz mimozemským civilizacím, v její euforii je pro změnu přítomná i trocha trpké ironie. Superorganism si uvědomují absurdity naší technologicky přebujelé současnosti a pro pocity odcizení hledají protiváhu ve znovunalézání pocitu sounáležitosti se vším živým i s celým vesmírem. K ideji planety Země jako propojeného organismu ostatně odkazuje už název skupiny. Nicméně závislosti na technologiích není snadné se vzdát a Superorganism se jimi tentokrát ve studiu nechali spíše svázat. Ostatně ani v textech jako by se nedokázali rozhodnout jestli hledat srdce všehomíra v objímání stromů nebo se k němu proklikat skrze sociální sítě. "Honestly, I hate it but I don't mind a bit," zpívá Orono v písni Crushed.zip. Možná prostě jen hledají své místo jako my všichni.

tracklist:

1. Black Hole Baby
2. World Wide Pop
3. On & On
4. Teenager
5. It's Raining
6. Flying
7. Solar System
8. Into the Sun
9. Put Down Your Phone
10. Crushed.zip
11. Oh Come On
12. Don't Let the Colony Collapse
13. Everything Falls Apart