Ta Jana z Velké Ohrady - Do půl těla (2002)

7/10

Druhá várka svérázných folk-jazz-šansonovitých písniček s dominantním klavírem doprovázeným bicími a kontrabasem. Opět jsou psané z výrazně ženského pohledu, Ta Jana možná v tomhle směru ještě "přitvrdila". Ono se to dá ale těžko přesněji odhadnout, protože texty jsou většinou hodně poeticky šifrované, stejně se mi ale zdá, že to tady chlapi dostávají pěkně sežrat. Jenže jak se z toho mají poučit, když skrze ten les metafor nerozeznají smysl Janina kárání? Písňová poezie je hezká věc, lyrická neurčitost taky, ale když má zpěvačka evidentně na srdci konkrétní (a časo asi dost bolavé) věci, rád bych aspoň tušil o čem je řeč. Takhle vnímám hlavně všudypřítomný sarkasmus.

Ani co se týče melodií není tahle deska tak vstřícná jako debut Od půl noci do tří. K písničkám je třeba se déle prokousávat a stejně pak v paměti uvízne ta na první poslech nejchytlavější jménem Na vodě. Není to špatné album, Ta Jana si zachovala výlučnost, začala se ale ubírat směrem, který mi tak úplně nevyhovuje. Můj problém.

tracklist:

1. Do půl těla
2. Návod
3. Jistá
4. Jednou možná
5. Kolednice
6. Na vodě
7. Ego
8. Klimpr adijé
9. Věda samota
10. Pro inspiraci
11. Idyla
12. Elce pelce
13. L.P. 2500
14. Něco mně je (Názor druhé strany)