Tábor - Údolí hvězd (2023)
8/10
Bylo by snadné ocejchovat hudbu skupiny Tábor jako temnou, sychravou, depresivní. Ne snad, že by podobné přívlastky byly úplně mimo, ale takhle jednoduše se jejich kontemplativní i zneklidňující písně zkrátka odbýt nedají. Na albu Údolí hvězd, vydaném s tříletým odstupem od debutu Liebe na značce Day After, se zrcadlí světlo i tma, jejich odvěké zápolení i koexistence, vzájemná potřeba, díky níž se hranice mezi nimi rozmazává do mnoha odstínů šedi. V Kaskádách světla procházíme "bílou tmou", hororové Koleno zhmotňuje morbidní přízraky z dětských her, skladbu Bezhlaví prostupuje dávné pohanské sepětí s přírodou, až nakonec, se slovy "smrt nečekej, čekej svítání" (Koráb), se kapela přihlásí k věčně se vracející naději. Neexistují tu jednoznačně vymezené strany dobra a zla. V zářivých obrazech Kaskád světla číhá neklid, přízrační protagonisté Bezhlavých svačí "mech a prach a kosti a štěstí a smůlu" a i ono svítání v Korábu je vykoupené mnohou bolestí, protože "láska je srážka vlaků."
Tábor se programově neobrací k aktualitám dnešního světa a společnosti, přestože i o nich může mimoděk leccos vypovědět. Pražská čtveřice buduje prostor jakéhosi bezčasí, plného tajuplných náznaků, přírodní mystiky a snových obrazů. Tento dojem podtrhává i pečlivý vizuál s archaizujícími prvky a motivy, evokujícími jakési hledání ztraceného času, což koresponduje i s proklamovaným zájmem o sudetské regiony s jejich pohnutou historií a unikátní atmosférou. Takový přístup může někdo označit za eskapismus, stejně tak ho ale můžeme vnímat jako způsob, kterým se snažíme porozumět základním životním principům, skrytým pod proměnlivým povrchem každodennosti.
Oproti debutu nedoznal rukopis skupiny radikálních změn, spíš se utříbil, vyladil a získal na jistotě. Signifikantní zůstává neotřelý zvuk harmonia Magdalény Hrdličkové, které buď vytváří podprahově působící dronové plochy nebo jednoduché ale nosné melodické motivy. S těmi přichází především ve chvílích, kdy atmosféru vybudí elektrická kytara Davida Vály (Jazyky, Bezhlaví), zatímco při meditativních repeticích kytary akustické zůstává spíše v pozadí (Kaskády světla, Velvet). Posílená je role vokálů. S výjimkou čistě instrumentálních skladeb Malý princ a Alois Nádherný se zjevují zpravidla někdy v polovině písně, v momentě, kdy jim nástroje soustředěně "připraví scénu". Pak ovšem pevně připoutají posluchačovu pozornost, zatímco na Liebe ještě sdělení občas zanikalo v hypnotickém hudebním proudu.
U hudebníků většinou neoblíbenou, ale v tomto případě vděčnou disciplínou je rozkrývání možných inspiračních zdrojů. Na Táboru je fascinující, že všechno to, co mohou připomenout – drone metal Earth nebo Sun O))), českou alternativu Oldřicha Janoty nebo Vladimíra Václavka, scénu kolem labelu Silver Rocket, ambientní folk Lankum – splétají do jedinečného tvaru, pro který budeme minimálně na domácí scéně těžko hledat obdobu. Takových seskupení s vlastní působivou a přesvědčivě ztvárněnou vizí, nepoplatnou konkrétnímu jménu či scéně, je třeba si vážit.
tracklist:
- Malý princ
- Kaskády světla
- Koleno
- Jazyky
- Velvet
- Bezhlaví
- Alois Nádherný
- Koráb