Tamikrest - Tamotaït (2020)

9/10

Ačkoli saharští Tuaregové neboli správněji Kel Tamasheq nebyli a nejsou žádní beránci a na eskalaci konfliktů v multietnickém Mali mají také svůj podíl, rozhodně není v pořádku, že většina dnes tak proslulých tuarežských hudebníků je momentálně nucena žít, hrát a tvořit mimo svou vlast. Je určitě nanejvýš žádoucí aby se komplikovaná politická situace v jejich zemi uspořádala aspoň do té míry aby pro ně návrat nebyl hazardováním se životem. Na druhou stranu a s lehkou mírou cynismu se můžeme ptát, jestli jim jejich vytržení z domácího prostředí a vnucené světoobčanství neusnadňuje nasávání nových tvůrčích podnětů, které saharskou hudbu už nějakou dobu nesporně obohacují. Napadlo by za normálních okolností Tinariwen nahrávat v kalifornské poušti? A zavála by jejich mladší kolegy ze skupiny Tamikrest příprava alba Tamotaït až do Japonska?

Přestože návštěva země vycházejícího slunce byla v celém procesu spíš jen závěrečnou epizodou (většina nahrávání proběhla ve Francii), příspěvek tamějších hráčů na tradiční nástroje šamisen a tonkori není jen kuriózní ozdobou. Výrazně spoludefinuje zvukovou podobu písní Tihoussay a Tabsit a souzní s celkovou tendencí kapely narušovat tradiční strukturu pouštního blues aniž by popírala jeho podstatu. Ať už jde o v rámci žánru nezvyklé akordové sledy, odpoutání se od běžného vokálního modelu, v němž se sólová fráze střídá se sborovým opakováním, nevtíravě podbarvující syntezátory, použití naléhavého recitativu (As Sastnan Hidjan) nebo - a v tom je jádro jedinečnosti Tamikrest - inovativní a nesmírně působivou práci obou kytaristů. Jak frontman Ousmane Ag Mossa, tak Francouz Paul Salvagnac se zdaleka neomezují jen na obligátní rytmické cvrlikání, zpod jejich prstů se v okouzlujících barevných vzorech odvíjí a vrství jemná příze tónů vytvářející nečekané nálady a rozplývavé zvukové obrazy

Jistě, tak jako v minulosti dokážou Tamikrest pořádně vzít i za rockový konec a s mohutnou podporou bubeníka Nicolase Gruppa rozžhavit své nástroje doběla. Ukázkový otvírák Awnafin a především pak vichřice s názvem Anha Achal Wad Namda opět přepisují hranice, za které jsou tuarežští muzikanti schopni v tvrdosti zajít. Ale hlavní přínos Tamikrest spočívá právě v promyšlené práci s atmosférou, aranžemi nebo až postrockovou gradací jako v případě skladby Timtarin, kterou s nimi pohostinsky nazpívala marocká zpěvačka Hindi Zahra. K vyjádření svého rozhořčení a hněvu zkrátka nepotřebují nutně rockové hřmění, v jejich pečlivě vymodelovaných a přece nevykalkulovaných zvukových krajinách je vášně a naléhavosti dost i bez něho. Ostatně titul jejich nejnovější nahrávky znamená v překladu naději v pozitivní změnu. Nehovoří tedy ani tak o zuřivém protestu jako spíš o víře v příznivější budoucnost národa saharských rebelů.

tracklist:

1. Awnafin
2. Azawad
3. Amzagh
4. Amidinin Tad Adouniya
5. As Sastnan Hidjan
6. Timtarin
7. Tihoussay
8. Anha Achal Wad Namda
9. Tabsit