Tanya Tagaq - Auk/Blood (2008)

8/10

Živá vystoupení Tanyi Tagaq bývají mezním zážitkem. Neznám umělce, který by dokázal působivěji zprostředkovat konfrontaci s tou skutečně divokou, pudovou částí naší osobnosti, skrytou pod stále utaženějším korzetem civilizačních nánosů, z něhož se pomalu stává svěrací kazajka. Kanadská zpěvačka (nebo snad spíš perfomerka) s inuitskými kořeny nás na svých koncertech dokáže aspoň na chvíli zastavit v paranoidním útěku před naší zvířecí podstatou a odkrýt hlubiny, do nichž ani David Lynch nedohlédne. Intuice, a nikoli zkušenosti z konzervatoře, je tím, co vede její hlas, když nás pomocí různého vzdychání, chrčení, šepotání a kňučení nechává do těchto hlubin nahlédnout. Otevřený posluchač, který nelpí na tradičních hudebních formách, může na Tanyiných koncertech zažít opravdu magické okamžiky.

U podobných umělců ale bývá často potíž s tím, přenést kouzlo jejich bezprostřednosti na hudební nosič a Tanya Tagaq není výjimkou. Poslech cédéčka se v tomto případě ani vzdáleně nemůže rovnat vzrušujícímu vytržení, jaké lze zažít přímo pod pódiem. Na svém druhém albu se Tanya rozhodla vetknout svůj hlas do širšího instrumentálního rámce, než jaký nabídl debut Sinaa z roku 2005. Tam všechno stálo a padalo s vokálem, jen opravdu okrajově doplněným sprškou chaotických perkusí. Nyní se do hry výrazně zapojují i další muzikanti.

Kanadský houslový improvizátor Jesse Zubot rámuje zpěvaččiny hlasové eskapády impresionistickými smyky, nezřetelnými zvukovými skvrnami i expresivními tónovými chuchvalci jako třeba ve Fire - Ikuma, kde sound zahušťuje také cello Crise Derksena. Ve stejné skladbě slyšíme i Mikea Pattona, na jehož značce Ipecac také album vyšlo. Když vzpomeneme na jeho nejodvážnější pěvecké úlety, je jasné, že tihle dva se minout nemohli, ostatně sešli se už při hostování na albu Medúlla od Björk.

Vedle improvizované a klasické hudby ale loví Tanya inspiraci také na elektronickém a hip hopovém poli. Další krajan Richard Terfry vystupující pod nickem Buck 65 ozdobil svým rapem skladby Gentle a Want a spolu s producentem Juanem Hernándezem je podbarvil i střídmou elektronikou. Rytmická kostra skladeb Force (v jejím úvodu evokuje Tanya dravce na nočním lovu), Burst a Construction je ale zcela "přírodní", má jí na svědomí vancouverský beatboxer Shamik Bilgi.

Samotný hlas Tanyi Tagaq je teď mnohem víc součástí celkového zvukového potýkání. Je pevně zapuštěný do aranží a někdy, jako právě v těch hip hopových experimentech, kde přenechává forbínu Terfrymu, hraje vyloženě doplňkovou roli. Jistěže dobrovolně, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že absolutní výjimečnost jejího výrazového arzenálu do takové pozice nepatří. Všechny ty neobvyklé sonické krajiny jsou určitě zajímavé a také důležité pro další zpěvaččin vývoj. Další stejně minimalisticky pojaté album, jako bylo Sinaa, už by asi vybízelo k poznámkám o stagnaci. Přesto si myslím, že se v některých případech mohlo postupovat citlivěji, s větším smyslem pro celistvost alba. Jakkoli jsou experimenty na Auk/Blood odvážné a inspirativní, Tanyiny ničím neředěné vokální divočiny z debutu měly větší schopnost vtáhnout posluchače do "srdce temnoty". I tak ale považuji její druhou nahrávku za krok správným směrem, pouze (zatím) s ne úplně stoprocentním výsledkem

tracklist:

1. Fox - Tiriganiak
2. Fire - Ikuma
3. Growth
4. Gentle
5. Tategak
6. Force
7. Growl
8. Want
9. Hunger
10. Burst
11. Blood - Auk
12. Construction
13. Sinialuk