Tanya Tagaq - Retribution (2016)

9/10

Destruktivní dílo "hloupého bílého muže" už zašlo příliš daleko, nastal čas odplaty. Za bezohledně plundrovanou zemi, za násilně převychovávané kanadské domorodce i za ženské pokolení vystavované zjevnému i skrytému násilí, teď promlouvá inuitská umělkyně a hlasová experimentátorka Tanya Tagaq a nebere si servítky. Její nahrávky a mnohem víc pak živá vystoupení byla vždy zrušující, nepředvídatelnou cestou do "srdce temnoty", do těch nejzasutějších koutů divočiny v nás. Na albu Retribution ovšem tahle očistná mentální turistika přerůstá do zuřivého manifestu znásilňované země i lidí, v němž pro nějaké idylické, laskavé odstíny není místo.

Výrazové možnosti svého hlasu Tanya Tagaq nijak neokleštila. Vedle čistého zpěvu nebo mluveného slova předvádí neuvěřitelnou škálu rytmizovaných zvuků: skučení, drsný chropot, přerývaný dech, skřehotání, ševelení, sípání, sténání, řev. Cokoli, na co si vzpomenete, a ještě tomu všemu dokáže dát strukturu a estetickou kvalitu. Rozpětí nálad se ale záměrně podřídilo poselství nahrávky a pohybuje se v užší výseči od zlověstného tajemna k nesmiřitelnému vzteku. Hudba i zpěvaččiny hlasové kreace víří, burácejí a bobtnají v dokonalém vzájemném souznění a málokdy nechají posluchače popadnout dech. Dynamická křivka je stále proměnlivá, jednotvárnost nehrozí, ale přidušená i vyhrocená agrese je stále přítomná.

Mistrovskými ukázkami gradujícího šílenství jsou nejrozsáhlejší skladby Retribution a Summoning. První z nich Tanya Tagaq s pomocí svých dlouholetých spoluhráčů - houslisty Jesseho Zubota a perkusisty Jeana Martina - stupňuje do urputné rituální vichřice připomínající to, co u nás před nějakými dvaceti lety naživo předvádělo mezinárodní seskupení Klar. Summoning se vyvíjí pomaleji, nějaký čas to zní, jako když se na palouku překotně shromažďují všechna lesní zvířátka, která ovšem v závěru nemilosrdně trhají své lidské trýznitele na cucky.

Nejblíže písňovým strukturám je skladba Centre, a to díky hostujícímu kanadskému rapperovi Shadovi (není to zdaleka první Tanyina koketérie s hip hopem), a samozřejmě také závěrečný nirvanovský cover Rape Me, jehož slova v kontextu alba nabývají nových významů. Po písni Caribou, která se objevila na předchozí desce Animism, je to další promyšlená výpůjčka z rockového světa, Tanya Tagaq ale žádné žánrové hranice nerespektuje. Zůstává fascinující performerkou mimo kategorie a čím dál lépe se jí daří zakonzervovat svou nespoutanost i do studiové podoby. Rozzlobené album Retribution, toto hrozivé civilizační memento, snáší přesvědčivé důkazy.

tracklist:

1. Ajaaja
2. Retribution
3. Nacreous
4. Aorta
5. Centre
6. Summoning
7. Cold Wind
8. Sivulivinivut
9. Sulfur
10. Rape Me