Television - Marquee Moon (1977)

10/10

Newyorské hudební hemžení kolem klubů CBGB a Max's Kansas City bývá bráno jako americká protiváha britského punkového hnutí. Spíš ale šlo o jeden z jeho inspiračních zdrojů, z něhož si angličtí mládežníci odčerpali živelnost, syrovost, přímočarost a převedli je do podstatně plebejštějšího a političtějšího jazyka, aspoň dokud nepřišel post-punk. Newyorská scéna byla daleko intelektuálnější, napojená na svět uměleckých samorostů, navazujíc tak na odkaz Velvet Underground a warholovské Factory. Patti Smith byla zároveň básnířka a o podobných sklonech Thomase Millera svědčí už pseudonym Tom Verlain, pod nímž se stal frontmanem Television, jedné z nejvlivnějších kapel tamějšího kvasu.

Slůvko punk se v jejich případě skloňuje poměrně často, ale pouhý letmý náslech nás přinutí nakládat s ním hodně opatrně. Hudba na jejich prvním a nejslavnějším albu Marquee Moon je dravá a energická, ale nikoli zběsile střemhlavá. Zvuk kapely stojí na kytarách, ale nástroje v rukách Toma Verlaina a Richarda Lloyda se nesnaží pomocí jednoduchých akordů imitovat cirkulárku. Ve vzrušujícím dialogu vyšívají neobnošené vzory, neotřelé figury, vyhrávky, sledy tónů, kontrapunkty a neuhýbají ani před bravurními sóly. Přitom to všechno zůstává sdělné, přehledné a dynamické, nikoli artrockově do sebe zahleděné a strnulé. Mezi promyšlenou strukturou a syrovou razancí provedení panuje neodolatelné napětí. Z těch písní sálá horký a nervní dech velkoměsta.

I když se jako jeden z vlivů na tvorbu Television uvádí i jazz, v jejich skladbách - aspoň ve studiové podobě - příliš improvizace není. Když natáhnou skladbu až téměř k deseti minutám, jako v případě té titulní, neznamená to ponor do intuitivního jamování, kam by se na takové ploše vydala třeba Patti Smith Group. Verlainovy kompozice mají pevně daný průběh. Zároveň jsou některé z nich, zejména ty pomalejší (Guiding Light, Torn Curtain), i velmi emotivní až dojímavé. Ty razantnější (See No Evil, Friction) zase aspoň částečně ospravedlňují použití termínu punk v jejich životopisech. Verlain není tak osobitý zpěvák jako třeba David Byrne nebo Patti Smith, ale do muziky, jakou Television hrají, sedí jeho ostře frázující vokál dokonale.

Rovnováha mezi živelností a disciplínou, mezi pudovostí rocku a jeho sofistikovanou artovou nadstavbou jsou na Television stále přitažlivé. Stejně jako novátorství, s nímž otevřeli nové možnosti pro využití kytar v rockovém tělese. Nesčetné indierockové spolky z jejich odkazu dodnes těží. S albem Marquee Moon se dotkli dokonalosti a právem se zapsali do historie.

tracklist:

1. See No Evil
2. Venus
3. Friction
4. Marquee Moon
5. Elevation
6. Guiding Light
7. Prove It
8. Torn Curtain