The Black Keys - El Camino (2011)
8/10
El Camino je hitová smršť. Energická, zvukově plná a prošpikovaná neskutečně chytlavými pastmi na posluchačovo ucho i pohybovou soustavu. Dan Auerbach a Patrick Carney už potřetí využili producentských služeb Danger Mouse, který se tentokrát výrazněji zapojil i do samotného tvůrčího procesu, a výsledkem je jedenáct šlapavých party songů nesoucích týmový otisk všech tří muzikantů. Zatímco na Attack & Release se ještě vzájemně poznávali, další dvě desky už zrcadlí ukázkové tvůrčí souznění, každá ovšem dost odlišným způsobem. Album Brothers fantasticky skloubilo garážovou minulost dua se soulovou vláčností do vrstevnatého celku ve spíše rozvážných tempech, El Camino sází mnohem víc na přímočarost.
Ale i když je produkce zase o něco uhlazenější a blýskavější, bluesrockový nerv v písních stále silně tepe, ačkoli toho blues je o poznání méně než dřív. Auerbach s Carneym s ním nikdy nezacházeli ortodoxně, tentokrát ovšem na "přidružené" vlivy položili ještě větší důraz. Několik písní má zřetelný soulový "skluz" (Dead and Gone, Sister, Stop Stop), přitom ale stále i šťavnatou rockovou energii. Testosteronovou odvazovost celé desky podtrhávají také odlesky glamového pozlátka hédonistických sedmdesátek, jako třeba bolanovské boogie v Gold on the Ceiling, zpestřené ještě lehkým závanem psychedelie.
Všechny vlivy jsou ale zmixovány v homogenní hmotu, z níž skupina tesá jeden taneční trhák za druhým. Ocitáme se na dekadentním parketu uprostřed 70's, kde se pot vsakuje do flitrů, bílý prášek do nosních dírek a kotlety, afra a vysoké podrážky se míhají do rytmu funk-soul-rockové extáze. Ale jako vždy to není jen pouhé retro, The Black Keys staré styly milují, ale hrají je a cítí moderně, s obdivuhodnou lehkostí spojují to, co před čtyřiceti lety k sobě ještě tak snadnou cestu nemělo.
Může se zdát, že El Camino jede trochu moc na efekt, alespoň v porovnání s Brothers. Při prvních posleších sice zaznamenáme až rozmařilé množství hitových háčků, ale také určitou jednorozměrnost, díky níž mohou ty okázalé vypalovačky trochu splývat. Duo zvolní pouze v první části Little Black Submarine a ani zde mu to nevydrží do konce. Ale jak poslechy přibývají, terén se rozrůzňuje a ukazuje se, že i při setrvale rajcovním tempu má každá z písní svůj osobitý ksicht. Nejen Lonely Boy, Dead and Gone, Gold on the Ceiling, Run Right Back, Sister nebo Hell of a Season jsou prvotřídní šlágry, prakticky každou píseň by šlo singlově vypíchnout, ačkoliv druhá půlka v chytlavosti přeci jen maličko ztrácí. Kdybych měl volit mezi Brothers a El Camino, hlasuju pro první z nich. Ale na mejdan bych si rozhodně vzal tu druhou.
tracklist:
1. Lonely Boy
2. Dead and Gone
3. Gold on the Ceiling
4. Little Black Submarines
5. Money Maker
6. Run Right Back
7. Sister
8. Hell of a Season
9. Stop Stop
10. Nova Baby
11. Mind Eraser