The Charlatans - Modern Nature (2015)

8/10

V kariéře The Charlatans se vyskytly dva momenty, kdy jejich hvězda skutečně nepřehlédnutelně zářila. Se singlem The Only One I Know a debutovým albem Some Friendly (1990) zaznamenali slušný hype jako prominenti tehdy kulminující madchesterské scény (ačkoli sami pocházeli z Birminghamu), druhé vzepětí pak přišlo s vydařenou deskou Tellin' Stories v roce 1997. Po zbytek času tvořili stabilní součást britské kytarové scény jako spolehliví vytrvalci, inventář, na který jsme si zvykli ale těžko už něčím překvapí. I v dobách britpopové horečky stáli ve stínu slavnějších kolegů, přestože byli jedněmi z jejich hlavních předjezdců. Řadu vesměs solidních ale nijak nevybočujících desek však v roce 2015 nečekaně přetrhla mimořádně povedená kolekce Modern Nature, v níž můžeme směle spatřovat třetí vrchol tvorby skupiny.

S tím předchozím, jímž bylo hity nabité album Tellin' Stories, spojuje dvanáctou řadovku smutná paralela. Tehdy The Charlatans během natáčení přišli o klávesistu Roba Collinse, který zahynul při autonehodě, a i v tomto případě byla příprava alba poznamenaná smrtí jednoho ze zakládajících členů. Bubeník Jon Brookes zemřel v roce 2013 na rakovinu mozku, ani tentokrát však rána osudu kapelu nezlomila a snad ji naopak opět dotlačila k výjimečně kreativnímu rozpoložení.

V průběhu času se zvuk The Charlatans ve znatelných ale nikterak dramatických výkyvech měnil. Jednou akcentoval psychedelický účinek doorsovských hamondek, hlavního poznávacího znamení kapely, jindy se v něm prosadily hlučnější kytary nebo pro změnu soulové a gospelové ornamenty. Modern Nature přichází se zvukem nečekaně střídmým, jemným, dalo by se říci zdrženlivým, ale rozhodně ne chladným. Píseň Talking in Tones načíná album posmutněle, s jakousi klidnou melancholií, která však spíše hladí, a v následujících minutách nejednou vykvete v neokázalý, vlídný optimismus, kterému se například v písních So Oh, Come Home Baby nebo Let the Good Times Be Never Ending velice snadno podléhá.

Je až udivující, jak zdánlivě nevzrušivě album plyne, a přesto zůstává neustále atraktivní a poutavé. Mohou za to chytlavé melodické linky i promyšlené, průzračně přehledné aranže, v nichž žádný nástroj, žádný motiv není jen tak do počtu. Kytary se drží ponejvíce v akustickém spektru, relativně hutnější zvukové stěny pomáhají budovat jen v písních I Need You to Know a Lean In. Gospelem načichlé sbory rozjasňují refrény v hitovkách Come Home Baby nebo Let the Good Times Be Never Ending, ani ony se však posluchači nijak nevnucují. Všechno má na desce své místo, svou náležitou funkci, všechno pracuje pro celkový dojem, který lze popsat jako zralé smíření se vzestupy a pády, které život nutně přináší. Je patrné, že The Charlatans k nahrávce přistupovali velice zodpovědně po emocionální i hudební stránce, pečlivě si hlídali zvukový koncept a při tom všem zůstali uvolnění a bezprostřední. Památku zesnulého kolegy asi nemohli uctít lépe.

tracklist:

1. Talking in Tones
2. So Oh
3. Come Home Baby
4. Keep Enough
5. In the Tall Grass
6. Emilie
7. Let the Good Times Be Never Ending
8. I Need You to Know
9. Lean In
10. Trouble Understanding
11. Lot to Say