The Ex - Palác Akropolis 16.5.2025

Obrábění formy

Může se zdát trochu pošetilé vyrazit na koncert, o kterém předem víte, že aspoň co do obsahu bude reprízou rok starého vystoupení. Nizozemští The Ex nedávno vydali nové album s názvem If Your Mirror Breaks, jeho kompletní soupisku ale zdejším fanouškům představili v Karlínských kasárnách už loni v březnu. Tehdy šlo o to, podělit se o euforii z čerstvě narozených písní, teprve přichystaných k nahrávání, přesto ale ve formě blížící se definitivnímu tvaru spíš než rozpracovaným skicám. V Akropoli nyní The Ex přehráli totožný repertoár znovu, tentokrát už v rámci propagace aktuálního nosiče. Stejné skladby ve stejném pořadí (shodným s nahrávkou), dokonce i se stejnými přídavky jako v Karlíně.

Proč tedy absolvovat to samé znovu, když je kolem tolik dosud neslyšeného? Samozřejmě jde o řečnickou otázku, důvody jsou po ruce. Tak především, vidět a slyšet The Ex se vyplatí prostě kdykoli. Lék, který zabírá, není proč vysazovat. Entuziasmus, sálající z každého tónu, každého zaskřípání, každého pohybu téhle čtveřice, je vzhledem k její "zasloužilosti" neuvěřitelný a na diváka lehce přenosný. Po bezmála půlstoletí fungování ani stopa po rutině. Terrie Hessels, Andy Moor, Katherina Bornefeld a Arnold de Boer se do toho hypnotického hlukově-rytmického vlnobití noří se stále stejnou rozkoší a bezelstnou hravostí jako jejich publikum.

A kromě toho, nebylo a nemohlo to být stejné jako před rokem. Hudba The Ex se mocně napájí z noiseu a improvizace a už jen tím je zajištěno, že žádný set nemůže být kopií jiného, i když je repertoár identický. To, co Holanďané minule prezentovali jako sotva z pece vytažený novotvar, měli v Akropoli už mnohem hlouběji pod kůží. Zažitou formu mohli s větší sebejistotou dál obrábět a modifikovat a zachovat si tak kýženou spontaneitu a čerstvost. I návštěvník obou posledních koncertů si tak mohl vedle tryskající energie vychutnat různé inovace a posuny, k nimž mezitím v písních skupiny došlo. Uprostřed Spider and Fly zaujala pasáž, v níž si Hessels s Moorem střihli efektní kytarový duel na strunách za kobylkou, závěrečná gradace The Appartment Block šla do ještě zběsilejších otáček než si pamatuji z kasáren, Wheel, zpívaná Katherinou Bornefeld, se zase dočkala hutnějšího aranžmá doprovodného kytarového trojspřeží, na znatelně vyšším levelu byla i hněvivá de Boerova deklamace v In the Rain.

Skromnější návštěvnost koncertů je dnes smutnou realitou a nevyhnula se ani pátečnímu večeru v Paláci Akropolis. Skoro by se chtělo škodolibě poznamenat, že v případě kapely, která je u nás tak častým hostem, vlastně není divu. Jenže, jak jsem předeslal, dobíjení baterek prostřednictvím hudby skupiny The Ex může jen těžko zevšednět. Ti, kteří prozíravě ani tentokrát nezůstali doma, to ostatně sympatickému kvartetu dávali najevo tak bouřlivě, jako by dav byl dvojnásobný. A vyždímaní a šťastní hudebníci si takovou odezvu vrchovatě zasloužili. I když jsme s The Ex tentokrát vstoupili do řeky na témže místě, ten divoký a nespoutaný proud nemohl – přesně podle přísloví – zůstat stejný a tudíž ani nudný.