The Flaming Lips - American Head (2020)
8/10
Když se kapela fungující na scéně bezmála čtyři desetiletí začne programově ohlížet do minulosti, nemusí ještě nutně jít o zoufalý pokus nastartovat skomírající tvůrčí energii nějakým pochybným "návratem ke kořenům". Novinka psychedelických veteránů The Flaming Lips je toho příkladem. Wayne Coyne a jeho spoluhráči se navíc na albu American Head nevydávají do éry svých muzikantských začátků, ale zabloudili proti proudu času ještě dál, do dob, kdy coby puberťáci zažívali v Oklahomě sedmdesátých let první fatální střety se světem dospělých i se svými vlastními vnitřními zmatky. V křehkých výjevech před námi defilují první lásky, první drogy, první ztráty ale třeba i noční pozorování světlušek.
Tyto nostalgické momentky jsou skupině většinou zdrojem tíživé melancholie a někdy až palčivého světabolu ("Mother, I've taken LSD / I thought it would set me free / But now I think it's changed me / It's changed me / Now I see the sadness in the world"). Výsledek má podobnou emocionální sílu i nadčasovost jako svého času The Suburbs od Arcade Fire. The Flaming Lips předkládají ozvěny svého dětství podobně niterným způsobem, vzniklý obraz je ale ještě unikavější, s větším důrazem na prchavé nálady než na příběhy. I tak je ale kapela ve svém vyjadřování podstatně konkrétnější a civilnější než na posledních deskách. Když Wayne Coyne avizoval, že hodlá na novém albu vůbec poprvé v kariéře zkoumat co to je být americkou kapelou, zjevně neměl na mysli žádná politická prohlášení, ale daleko osobnější rovinu, v níž asi nejvýznamnější roli hrají rodinné vazby.
Z abstraktních sfér a bizarních zvukových světů se vrací na zem také hudba skupiny. Rozpitá, elektronikou deformovaná psychedelie alb The Terror nebo Oczy Mlody ustupuje mnohem přehlednějšímu zvuku plnému akustických kytar, klavíru a syntetických smyčců. Ozvěnu sedmdesátých let je slyšet třeba v rytmice prostřednictvím kontrastu suchých úderů na virbl a majestátně dunivých přechodů, ale k obyčejnému retru mají The Flaming Lips daleko. Dobová patina je součástí plánu a skupina se nakonec různých elektronických závojů a cingrlátek zcela nevzdává. Příklon k akustičtějšímu zvuku byl znát už na loňském albu King's Mouth, ale na rozdíl od tohoto koncepčního pásma skupina tentokrát sází na tradičnější písňovou formu.
Co se týče přímých odkazů na americkou hudební tradici, zůstali The Flaming Lips při hledání své národní identity poměrně zdrženliví. Když pomineme hostování country zpěvačky Kacey Musgraves nebo countryovou vsuvku v písni You n Me Sellin' Weed, moc toho nakonec nezbude, což ovšem konzistentnosti alba jen prospívá. Materiál je velmi vyrovnaný, bez vyčnívajících hitů a snad proto nebylo pro kapelu těžké vybrat z něho předem hned šest singlů. Od vydání King's Mouth uplynulo sotva něco přes rok a zádumčiví fantastové z Oklahomy mezitím stačili ještě vydat živý záznam provedení alba The Soft Bulletin s orchestrem a letos na jaře společnou desku s dívčím duem Deap Vally. Tím obdivuhodnější je, že v tomto rušném a aktivním období přicházejí s tak silnou deskou.
tracklist:
1. Will You Return / When You Come Down
2. Watching the Lightbugs Glow
3. Flowers of Neptune 6
4. Dinosaurs on the Mountain
5. At the Movies on Quaaludes
6. Mother I've Taken LSD
7. Brother Eye
8. You n Me Sellin' Weed
9. Mother Please Don't Be Sad
10. When We Die When We're High
11. Assassins of Youth
12. God and the Policeman
13. My Religion Is You