The Police - Synchronicity (1983)
9/10
Album Synchronicity se jeví jako přirozené završení příběhu The Police. Přineslo trojici nejvíce vavřínů, největší hit kariéry, tři sošky Grammy a dokonce efektní nálepku "nejlepší kapely na světě". Ta už samozřejmě hraničí s nemístným pochlebováním, ale faktem je, že deska si chválu plně zaslouží. Je jednoznačně nejbarevnějším a nejproaranžovanějčím počinem skupiny, která od reggae a novou vlnou ovlivněných počátků urazila kus cesty, jakkoli její vývoj probíhal v dílčích a skoro neznatelných krocích. V tomto bodě se The Police ocitli na vrcholu, po němž už mohlo následovat buď rozmělňování dosaženého nebo rozchod. I když, kdo ví...
Poslední album kapely charakterizuje širší uplatnění klávesových nástrojů, ať už je to piano (Every Breathe You Take, King of Pain) nebo syntezátory. Ty jí ale neslouží k upocenému dobíhání aktuálních trendů, jejich použití je vkusné, nápadité a funkční, jako hned v úvodní Synchronicity I, otevřené hbitým klávesovým riffem, který pak celkově prokrvuje chytlavé tempo písně. Ani v takové Wrapped Around Your Finger, kde syntezátory zcela dominují, to nepůsobí přeplácaně, v tomto případě skladbu odlehčuje lehký reggae vibe. Od dříve protěžovaných jamajských rytmů ale skupina obecně ustupuje, v perkusivní lince písně Walking in Your Footsteps, doprovázené impresivními kytarovými skřeky, je zato slyšet inspirace africkými rytmy.
K pestrosti alba přispěl také Andy Summers v komickém songu Mother, který sám v roli frustrovaného "mamánka" odzpíval. Závěrečná Murder by Numbers, kterou vinylové edice desky neobsahovaly, má pro změnu jazzový feeling, Synchronicity II zase představuje členitou, přesto chytlavou kompozici s nápaditou kytarovou linkou, na níž lze dobře demonstrovat stupeň zralosti, k němuž kapela za dobu své existence dospěla. Nicméně přímočařejší ale muzikantsky neméně nápadité hity ani tentokrát nechybějí. Vedle megašlágru Every Breathe You Take k nim bezesporu patří King of Pain, Synchronicity I nebo Wrapped Around Your Finger. Minimálně stejnou pozornost si však zaslouží i ty na první poslech méně nápadné skladby jako jsou Copelandova Miss Gradenko nebo tísnivě melancholická Tea in the Sahara inspirovaná Bowlesovým románem Pod ochranou nebe.
Sting, Andy Summers i Stewart Copeland byli všichni silnými osobnostmi, u nichž se odstředivé tendence daly očekávat. Pro fešného frontmana a většinového autora to samozřejmě platilo dvojnásob a bylo spíš otázkou času, kdy se udělá pro sebe. Vyzrál ve svrchovaného písničkáře s širokým stylovým záběrem a také jeho zpěv procházel výraznou evolucí od efektních ale někdy zbytečně přepálených výšek k přirozenějším a muzikálnějším středním polohám. Po obrovském úspěchu desky i turné se členové kapely rozprchli za sólovými aktivitami aniž by oficiálně ukončili společnou kariéru a teprve když se práci na další desce The Police nepodařilo dotáhnout do konce, ohlásili v roce 1986 rozchod. Synchronicity se tak stalo definitivně posledním zářezem v jejich obdivuhodně vyrovnané diskografii. Zářezem hlubokým a pamětihodným.
tracklist:
1. Synchronicity I
2. Walking in Your Footsteps
3. O My God
4. Mother
5. Miss Gradenko
6. Synchronicity II
7. Every Breathe You Take
8. King of Pain
9. Wrapped Around Your finger
10. Tea in the Sahara
11. Murder by Numbers