The Sisters of Mercy - Floodland (1987)
8/10
Když se ikonická bledolící postava Andrewa Eldritche na konci roku 1985 ocitla pod zástavou The Sisters of Mercy osamocená, chvíli se zdálo, že je s touto kultovní značkou konec. Jediná deska skupiny The Sisterhood, která měla na přetrženou nit navázat, však dopadla neslavně a tak se nakonec osmadvacetiletý hudebník rozhodl původní název oživit. Album Floodland, částečně inspirované Eldritchovým pobytem v Hamburku, tak opět neslo osvědčené logo, a jako by to samo o sobě stačilo, na světě byl další žánrový milník, jehož vlivem se dodnes zaklínají gotici napříč generacemi.
Ze tmy halící vodní hladinu na obalu na nás vedle Eldritche shlíží ještě tvář baskytaristky Patricie Morrison, bývalé členky The Gun Club, která ho následovala z neúspěšného projektu The Sisterhood. Díky tomu vzniká mylný dojem, že album je dílem především této dvojice. Jenže Morrison, přestože byla v danou chvíli skutečně jedinou stálou členkou skupiny (když pomineme personifikovaného automatického bubeníka Doktora Avalanche), se na nahrávce prakticky nepodílela. Slyšíme ji ve sborech, její nástroj však vůbec nepřišel ke slovu. Eldritch si celé album složil a nahrál sám, a to stylem sekvencerového puzzle. Co mohl, vytvořil nebo poskládal na počítači, dokonce ani piano, vévodící chmurné, částečně autobiografické baladě 1959, nebylo nahrané klasickým způsobem.
Tenhle laboratorní přístup nutně generuje odcizení a chlad, jenže přesně to Eldritchovým kompozicím prospívá. Vytratila se z nich temná hřejivost Husseyho zvonivých kytar, naopak zvýšený podíl syntezátorů přibližuje zvuk Sisters emočně strohým krajinám dark wave. Zároveň se ale Eldritch neodříká démonického patosu, jehož hladina stoupá především v rozsáhlých skladbách Dominion / Mother Russia a This Corrosion, jejichž produkci svěřil králi rockové pompéznosti Jimu Steinmanovi. Toho proslavily především epické balady skládané pro Meat Loafa nebo Bonnie Tyler, svůj smysl pro přepálenou dramatičnost však stejně dobře uplatnil i na materiálu, vycházejícím z post-punkových kořenů.
Ačkoli povýšené úšklebky některých soudobých recenzentů se časem překlopily v téměř všeobecný respekt vůči žánrové klasice, nelze přehlédnout, že Eldritchovo strašení má celkově určitou brakovou příchuť. Na druhou stranu ve srovnání s barvotiskovými veršíky Waynea Husseyho pro The Mission mají jeho texty rozhodně hlavu a patu, nepostrádají nejednoznačnost a je z nich cítit nepopiratelná osobní angažovanost. Ostatně v písni This Corrosion se k úrovni a původnosti tvorby svých bývalých kolegů sám vyjadřuje se zřetelným pohrdáním.
Navíc v písních Sisters je veledůležitá atmosféra, díky níž to, co na papíře může vzbuzovat úsměv, dostává osudovou sílu. Příkladem může být skladba Dominion / Mother Russia, která působivě navozuje tíživé ovzduší rozdělené Evropy a jejích mocenských her, přitom odkazuje na černobylskou havárii a parafrázuje Shelleyho i Dylana. Výrazná je i Lucretia My Reflection, která motiv zániku říše dává do souvislosti se znovuzrozením Sisters of Mercy a důvěrou v jejich schopnosti. Když připočteme, že oba díly Flood a Driven Like the Snow zase rozvíjejí téma lásky a sexu, nakonec z toho vychází pestrá mozaika námětů. Mnohem pestřejší než u početných epigonů kapely, kteří se mnohdy zasekli u omšelých atributů hororového braku. I to je důvod, proč si album Floodland ve zkoušce časem stále vede tak dobře.
tracklist:
- Dominion / Mother Russia
- Flood I
- Lucretia My Reflection
- 1959
- This Corrosion
- Flood II
- Driven Like the Snow
- Never Land (A Fragment)