Throwing Muses - Sun Racket (2020)

8/10

Písně Kristin Hersh nikdy nebyly nápadně veselé. Na jejích sólových deskách, kterými k dnešnímu dni už přečíslila základní diskografii domovské kapely, většinou převažuje melancholie a hořkosladké přemítání nad životem, tvorba Throwing Muses byla zase, především v rané fázi, plná neklidu a balancování na hranici mezi sarkastickým nadhledem a psychickým zhroucením. Odrážel se v ní zpěvaččin dlouholetý boj s duševními chorobami, kterými zpěvačka, kytaristka a skladatelka trpí od svých šestnácti let vinou vážného zranění hlavy při autonehodě. I když tento rys na pozdějších albech poněkud slábne, do jisté míry ho najdeme ještě i na doposud poslední nahrávce Purgatory / Paradise z roku 2013. Letošní novinka Sun Racket už se ale nese v jiném, kontemplativnějším ale i pochmurnějším duchu.

Trojice Kristin Hersh, David Narcizo (bicí) a Bernard Georges (baskytara), hrající ve stejném složení už osmadvacet let, buduje nahrávku na pomalejších, valivých tempech a rozedraném, zrnitém, skřípavém zvuku, který nemá až tak daleko k některým skladbám ze zpěvaččiny dva roky staré sólovky Possible Dust Clouds. Do něho pak Hersh zasazuje své intuitivní pěvecké linky nebažící po chytlavých refrénech, s nimiž ostatně i v minulosti pracovala málokdy. Přesto se jí pokaždé jakoby mimoděk vyloupne nějaký ten nehledaný melodický klenot, jako tentokrát třeba v případě písní Bywater nebo Kay Catherine. Ty reprezentují tišší, hloubavější polohu alba, která je přesto plná podpovrchového napětí a přirozeně se doplňuje s hřmotnými, zkreslenou kytarou drnčícími skladbami jako jsou Dark Blue, St Charles nebo Frosting.

Do stejné kategorie můžeme zařadit i klíčovou píseň desky Bo Diddley Bridge, zpracovávající zážitek, kdy Kristin Hersh omámená léky usnula pod mostem pojmenovaným podle legendárního rock and rollového pionýra a překvapil jí příliv. Okamžik, kdy řinčivý kytarový riff vystřídá tíživě odkapávající piano doprovázející Kristinin vemlouvavý litanický vokál, patří k tomu nejpůsobivějšímu na albu. Pěvecky se Kristin Hersh většinou straní vyloženě expresivních poloh, snad s výjimkou urputně bouřící Frosting, její hlas se zdá být ještě zastřenější než dřív, ale o to víc se zavrtává pod kůži. Nejen díky němu, ale i zásluhou nevšedního a stále neopotřebovaného songwritingu a schopnosti prozkoumávat nové zvukové krajiny, zůstávají Throwing Muses něčím víc než jen reliktem indie rockového dávnověku. Kristin Hersh skrze své písně pozoruje svět i vlastní životní karamboly pronikavě a nemilosrdně, zároveň ale nepřestává bojovat o každou jiskřičku naděje, která ještě zbývá.

tracklist:

1. Dark Blue
2. Bywater
3. Maria Laguna
4. Bo Diddley Bridge
5. Milk at McDonald's
6. Upstairs Dan
7. St Charles
8. Frosting
9. Kay Catherine
10. Sue's