Tinariwen - Amassakoul (2004)

10/10

Jestliže bylo album The Radio Tisdas Sessions ještě trochu nesmělým oťukáváním Tinariwen se světem "velkého" šoubizu, Amassakoul už je představuje jako sebevědomé, energické nositele netušených hudebních impulzů, v doposud málo probádané krajině mezi bluesovými dumkami Ali Farky Tourého a rytmickým třeštěním Maghrebu. Po pouštním blues teď nastupuje pouštní rock'n'roll.

Změny v sestavě sice omezily počet kytaristů, tenhle pro kapelu naprosto klíčový nástroj, ne-li přímo erb, však naopak na druhé desce zvukově zmohutněl a zdynamičtěl. I basové linky a perkusivní doprovod mají mnohem větší grády, takže řeči o znovuoživování ducha původního stonesovského blues'n'rollu nejsou vůbec plané. Nejpádnějším důkazem může být položka číslo 2, řízně rozjetá Oualahila Ar Tesninam, ale strhujícími rytmickými mantrami oplývají i Amassakoul 'N' Ténéré, Chet Boghassa, Amidinin nebo Aldhechen Manin.

Znatelný krok kupředu je znát i v produkci: čistší, průraznější sound jsem už zmínil, ale větší pozornost byla tentokrát věnována i struktuře alba jako takového. Hybnější písně se vhodně střídají s táhlejšími lamentacemi a nechybí ani drobná osvěžující vybočení v podobě náběhu na rap ve skladbě Arawan nebo závěrečné meditace Assoul. V textech se opět s odzbrojující přímočarostí i nehledaně poetickou nostalgií odrážejí drsné životní zkušenosti hudebníků i celého národa Tuaregů, jejichž mluvčími se Tinariwen pro mnoho lidí stali.

Z větší části se Amassakoul natáčelo v malijské metropoli Bamaku a profesionálnější přístup je na první poslech patrný. Bezprostřední prožitek a syrovost hudby Tinariwen se v něm ale neztratily, naopak. Popínavé šlahouny jejich melodií a rytmů teď posluchače ovíjejí s ještě větší rozhodností. Tohle album je naprostá saharská klasika.

tracklist:

1. Amassakoul 'N' Ténéré
2. Oualahila Ar Tesninam
3. Chatma
4. Arawan
5. Chet Boghassa
6. Amidinin
7. Ténéré Daféo Nikchan
8. Aldhechen Manin
9. Alkhar Dessouf
10. Eh Massina Sintadoben
11. Assoul