Tinariwen - Tassili (2011)

10/10

Věhlas saharského hudebního komanda Tinariwen už dávno pronikl i mimo posluchačskou základnu orientovanou na world music. Bylo jen otázkou času, kdy vzrůstající pozornost, kterou jejich strhující muzice věnuje angloamerická veřejnost, přeroste v nějakou přímou spolupráci, v konkrétní jména. Ta chvíle přišla s albem Tassili a jména vybraných západních celebrit zní Tunde Adebimpe a Kyp Malone (TV on the Radio), Nels Cline (Wilco) a neworleanská dechovka The Dirty Dozen Brass Band. Zásadní otázka "Strhli významní hosté dosud zcela autentickou kapelu do proudu zušlechtěného mainstreamu?" budiž předem zodpovězena: ani omylem.

Zásahy zmíněných muzikantů do typického zvuku Tinariwen jsou maximálně citlivé, nevtíravé a přitom obohacující. Kapela samotná navíc výrazně pozměnila svůj sound důrazem na akustické kytary a celkovou intimitu výrazu. Někdejší hřmotná elektrická aranžmá se na většině plochy alba proměnila málem v unplugged seanci, na uhrančivosti písní to ale nic neubralo. Smutek i nezlomná důstojnost, které v nich byly vždy přítomné, jsou v méně hlučném pojetí snad ještě působivější.

Z hostů se v kreditech nejčastěji objevují pánové z TV on the Radio. Kyp Malone především jako kytarista, který se nikam necpe a spíš jemně dobarvuje, Tunde Adebimpe dostal významný prostor v refrénu skladby Tenere Taqhim Tossam, doprovodný vokál obou umocňuje smířlivou atmosféru písně Walla Illa, Adebimpe sám pak ještě podobným způsobem dokresluje hymnickou výzvu k tuarežské jednotě Imidiwan Win Sahara. Kytarista Nels Cline se blýskne hned v úvodní Imidiwan Ma Tenam, kde houpavým vyhrávkám kolegů z Tinariwen dodává nenápadnou zvukomalebnou glazuru. Skvěle dopadlo i účinkování The Dirty Dozen Brass Bandu v burcující písni Ya Messinagh. Táhlé dechové party jsou do ní zabudovány s příkladnou empatií, násobí její naléhavost, nebojí se ani roztřepené kakofonie, ale drží se své role hostů, respektují pravidla.

Některé ze skladeb jdou v komorních aranžmá až na dřeň. Takové je průzračné vyznání domovině Tameyawt, milostná Tamiditin Tan Ufrawan nebo závěrečná Takest Tamidaret, jediný případ kde u mikrofonu leadera kapely Ibrahima Ag Alhabiba vystřídal Abdallah Ag Alhousseyni, který se na starších deskách uplatňoval častěji. Snad nejkrásnějším šperkem v tuctu písniček je Iswegh Attay, velebná a něžná až to srdce bolí, s melodií, která se skrze tóny kytar přesýpá jako ten nejjemnější písek. Tohle je "assuf", saharské blues.

Tassili je čtvrtým albem v řadě, kterému dávám absolutní hodnocení. Už je mi to skoro trapné, ale opravdovost Tinariwen je na současné hudební scéně skutečně vzácné a drahocenné zboží, asi jako voda v životě obyvatel pouště. Z jejich hudby promlouvá něco silného a ryzího, co je někde hluboko zasuté i v naší vystresované evropské duši. Zpočátku mi na této desce trochu chybělo to mocné drnčení elektrických kytar známé z dřívějších nahrávek, ale každý další poslech odhaluje, že kouzlo hudby Tinariwen zdaleka nespočívá jen v nich. Tassili také dokázalo, že je kapela schopná posunout se dál aniž by jakkoli popřela své kořeny. To je určitě chvályhodné, ale myslím, že i kdyby hráli pořád to samé dokola, účinek by nebyl o nic méně povznášející a očistný.

tracklist:

1. Imidiwan Ma Tenam
2. Assuf D Alwa
3. Tenere Taqhim Tossam
4. Ya Messinagh
5. Walla Illa
6. Tameyawt
7. Imidiwan Win Sahara
8. Tamiditin Tan Ufrawan
9. Tilliaden Osamnat
10. Djeredjere
11. Iswegh Attay
12. Takest Tamidaret