Tindersticks - Distractions (2021)

8/10

Za svou téměř třicetiletou kariéru stáli Tindersticks vždy tak trochu stranou trendů i scén. Jejich charakteristický projev se s časem nevyhnutelně vyvíjel, ale spíš formou postupného cizelování a drobných stylových výkyvů. Nespleteme si je s nikým jiným a platí to i v případě nového alba Distractions, tentokrát ale víc zásluhou nezaměnitelného hlasu Stuarta A. Staplese než snadno identifikovatelného zvuku. Tindersticks se totiž odhodlali k dosud nejradikálnější změně svého rukopisu. Vždycky okouzlovali vynalézavostí, s jakou ve zdánlivě úzkých mantinelech dokázali své písně neustále obohacovat nečím čerstvým a neoposlouchaným, pokaždé to ale spočívalo především v detailech. Nyní kompletně překopali způsob své práce i pozice jednotlivých členů v procesu tvorby a díky tomu připravili nadmíru překvapující kolekci.

Významný posun zaznamenali ve svém umění aranžérské drobnokresby i v dovednosti vytěžit z mála maximum. Písně jsou většinou oholené na dřeň, ticho je v nich zvuku rovnocenným partnerem, každý vstup nástroje je pečlivě zvážený. V minimalistických aranžích slyšíme daleko častěji než v minulosti syntetické zvuky a beaty, s těmi akustickými jsou ale ve vzájemném souladu. Ale nejde jen o zvuk, pozoruhodná je i dramaturgie alba, tvořící jakýsi symetrický celek. Na začátek a na konec umístila kapela dvě rozsáhlé, kolem deseti minut dlouhé kompozice, v nichž naplno zkoumá možnosti přenastavené konfigurace uvnitř kapely. A Man Alone (Can't Stop the Fadin') stojí na monotónní basové lince, elektronickém beatu a hypnotickém Staplesově zpěvu, zatímco závěrečná The Bough Bends, uvozená ptačím zpěvem, bobtná do řeřavých ale zvláštně uklidňujících kytarových distorzí. Druhá a předposlední píseň tvoří naopak sevřené komorní útvary, v nichž Staplesův zpěv a šepot doprovází pouze elektrické (I Imagine You) a akustické (francouzsky zpívaná Tue-moi) piano.

Pomyslné jádro nahrávky pak představuje série coververzí, což je samo o sobě v historii Tindersticks unikát. Všechny tři dokonale souzní s hledačskou a kontemplativní povahou alba, přesto mají paradoxně ke standardnímu zvuku skupiny blíž než původní songy. To platí především o skladbě The Lady with the Braid od country-folkové písničkářky Dory Previn (v šesté a sedmé dekádě se proslavila hlavně jako textařka filmových a později i vlastních písní), v níž nechybí ani decentní smyčcové party. Ty naopak oproti originálu skupina zcela vypustila v případě A Man Needs a Maid od Neila Younga a klavírně orchestrální rozchodovou baladu přetvořila ve zvukově strohou intimní zpověď, v níž Staplese doprovází zpěvačka Gina Foster ze skupiny Swing Out Sister. Třetím coverem je pak skladba You'll Have to Scream Louder od post-punkových Television Personalities, vyjadřující palčivou bezmoc vůči zvůli a nespravedlnosti mocných, což je opět téma pro introvertní melancholiky z Nottinghamu nepříliš typické.

V promo materiálech Tindersticks zdůrazňují, že aktuální desku nestvořil lockdown, ten pouze umocnil proces, který už předtím nastartovali sami. Proces, v němž se skupina pokouší redefinovat zavedené tvůrčí postupy a otevřít tak novou kapitolu své umělecké dráhy. Ve zvuku, výběru písní i struktuře alba se snaží jít proti očekáváním a při tomto úsilí se jí navíc daří vyhnout se křečovitosti a samoúčelnému experimentování. Demontáž osvědčených vzorců provedli Tindersticks natolik uvážlivě, že jim v rukou nezůstala nepotřebná hromada součástek, ale nové a funkční komponenty, z nichž opět dokázali sestavit soudržnou a oduševnělou koláž. A to, že je v podstatně jiném stylu, znamená velké plus i příslib do budoucna.

tracklist:

1. Man Alone (Can't Stop the Fadin')
2. I Imagine You
3. A Man Needs a Maid
4. Lady with the Braid
5. You'll Have to Scream Louder
6. Tue-moi
7. The Bough Bends