Tori Amos - Night of Hunters (2011)

9/10

Ještě v dětství ji světu klasické hudby odloudil rock, ale i nedokončené teoretické vzdělání dozajista Tori Amos ovlivnilo a s přibývajícím věkem tato kdysi zasetá semínka jen zesílila. Když ji tedy vydavatelství Deutsche Grammophon oslovilo, aby zrealizovala písňový cyklus vycházející z klasických témat, našlo v ní nadmíru povolanou osobu, schopnou propojit svět populáru s vážnou hudbou fundovanějším způsobem, než jsou všechny ty po povrchu klouzající symfo-metalové fúze nebo úlitby zaneprázdněným hospodyňkám v podobě bocelliovské romantiky.

Tori jde cestou volných variací děl takových skladatelů, jako jsou Chopin, Bach, Satie nebo Debussy, ale sáhla i po skladbách méně proslulých autorů (Enrique Granados, Charles Valentin Alkan), a v jednom případě (Job's Coffin) vytvořila novou skladbu pouze pod dojmem jedné z již vzniklých adaptací. S vybranými zdroji zachází skutečně velmi svobodně. Tvoří prakticky vlastní písně a od jejich předobrazů se spíše jen odráží. Samotné kompozice tak zrcadlí především její rukopis a v tomto směru na její čistě autorská alba z předcházejících let plynule navazují. Instrumentací se ovšem přimyká ke světu klasiky. Sama usedá výhradně za svůj milovaný klavír Bösendorfer a obklopuje se smyčcovým kvartetem a hráči na flétnu, hoboj, klarinet či fagot, s jejichž aranžováním jí vypomohl zkušený skladatel a producent John Philip Shenale.

Ke splnění firemního zadání by takový postup zřejmě stačil, ale Tori navíc přidala i narativní koncept. Cyklus je tak příběhem vnitřního sebeuvědomnění hrdinky, která se právě vzpamatovává ze zhrouceného vztahu. S pomocí mytických bytostí Anabelle a Ohnivé Múzy (jejich party zpívají Toriina dcera Natashya Hawley a neteř Kelsey Dobyns) se konfrontuje s dávným předobrazem právě skončeného vztahu a nakonec dochází k hlubšímu a vyrovnanějšímu pohledu na svět skrze pochopení nedělitelné duality "lovce" a "kořisti" v lidské psychice. I pro zkušené a otevřené Toriiny příznivce může takový námět, navíc ve spojení s klasickou orchestrací, působit strašidelně a vzbuzovat obavy z překombinované artovosti. Ale není se opravdu čeho bát. Tori se podařilo prolnout svět klasiky s populární písní do zcela nenásilného a lahodného tvaru. Melodické bohatství předloh zvýrazňuje, zpřehledňuje, přitom ale netrivializuje, a navíc i v nemalé míře obohacuje vlastní invencí.

K nejkrásnějším patří místa, kde se k ní v roli metamorfující Anabelle připojí dcera. Zpěv jedenáctileté Natashyi je dětsky nestrojený, přitom ale překvapivě jistý intonačně i výrazově, příjemný a vhodně kontrastující s Toriiným techničtějším vokálem. V Job's Coffin dokonce její zpěv dominuje a okouzlující je i dialog s Tori ve skladbě The Chase. Tahle rodinná malá domů rozhodně není samoúčelná a dramatickému náboji nahrávky nesmírně prospívá. I díky ní vzniklo silné, soudržné i rozmanité dílo, ojedinělý mezižánrový summit s výrazným otiskem originality své autorky. Ta do něj jako obvykle vložila i nemalou citovou investici, takže skutečnost, že jde vlastně o hudbu na zakázku, je zcela nepodstatná. Cesta písňových variací z Night of Hunters pod posluchačovu kůži může být o něco složitější, než u jiných Toriiných desek, nakonec se ale dostanou stejně hluboko.

tracklist:

1. Shattering Sea
2. Snowblind
3. Battle of Trees
4. Fearlesness
5. Cactus Practice
6. Star Whisperer
7. Job's Coffin
8. Nautical Twilight
9. Your Ghost
10. Edge of the Moon
11. The Chase
12. Night of Hunters
13. Seven Sisters
14. Carry