Ty syčáci - SSSS... (2002)

7/10

Petr Váša není žádný troškař. Po dvou rychle za sebou následujících řadových albech se hned následující rok vrhnul se svými Syčáky na operu. Samozřejmě že tu nejsou žádné árie, kapela pojala podivný jinotajný příběh ve svém nezaměnitelném stylu.

Ve čtyřech "dějstvích" nazvaných Samota, Sláva, Smrt a Spása sledujeme osudy členů fiktivní rockové skupiny v obrazech, které jsou často těžko rozluštitelné ale je zřejmé, že v lecčems vycházejí z vlastních zkušeností (roztomilý je třeba výlet nezvedených brněnských rockerů na Lednici ve skladbě Jako na zámku - tohle šlo těžko vymyslet). Vášovy texty jsou erupcí hravosti, slovních hříček, smybolů i absurdit a právě ony strhávají na sebe hlavní pozornost. I když je pravda, že oba Vášovi spoluhráči se snaží seč můžou a ze svých nástrojů vyluzují všechny možné i nemožné zvuky.

Přesto se postupně ukazuje, že na tak velké ploše to nestačí a instrumentace už začíná být trochu monotónní. Ostatně pokud je někdo takový borec a odváží se poslechu na jeden zátah, brzy se začne ztrácet i v tom slovním labyrintu. Zavadil a Fröhlich tentokrát v mnohem větší míře sekundují Vášovi i jako vokalisté a v mnohém se jeho vyšponované expresivitě přiblížili. SSSS... nabízí nesporně zábavný i myšlenkově podnětný poslech, ale rozsah díla mu trochu podráží nohy.