Type O Negative - Life Is Killing Me (2003)
8/10
Zdá se, že těmhle sarkastickým temnotářům už se přejedly desetiminutové hrobnické šichty v ultrapomalých tempech a dostali chuť to trochu víc rozjet. Čísla jako I Don´t Wanna Be Me, I Like Goils, částečně Life Is Killing Me nebo Angry Inch mají až thrashový spád a i většina ostatních odsýpá o poznání svižněji než dřív.
Daní za tohle šlápnutí do pedálů je určitá nesoudržnost alba. Předchozí opusy byly kompaktními gotickými symfoniemi s logickými návaznostmi a postupně budovanou atmosférou, zatímco na Life Is Killing Me jsou písně víc samy za sebe, nemají mezi sebou tak nerozlučitelné propojení. Oslabuje se tak ten neopakovatelný pocit monstróznosti, na druhou stranu kapele to sluší i v tomhle energičtějším hávu. Ponuré romantiky, fascinace smrtí a bizarnostmi ani pořádně ujetého humoru neubylo, jen je to celé o něco barevnější a dynamičtější. Zvuk samotný ovšem velkých změn nedoznal: bzučivé kytary, drtivé údery bicích, romantizující klávesové vyhrávky a nad tím Peter Steele se svým snadno rozpoznatelným záhrobním mručením, éterickými středními polohami i zarputilým řevem.
Speciální perličkou je pro mě skvělá předělávka písně Angry Inch z rockového muzikálu Hedwig a Angry Inch, jehož transsexuální tématika je ve spojitosti s touhle okázale maskulinní bandou o to pikantnější.
tracklist:
1. Thir13teen
2. I Don't Wanna Be Me
3. Less than Zero (<0)
4. Todd's Ship Gods (Above All Things)
5. I Like Goils
6. ...A Dish Best Served Coldly
7. How Could She?
8. Life Is Killing Me
9. Nettie
10. (We Were) Electrocute
11. IYDKMIGTHTKY (Gimme That)
12. Angry Inch
13. Anesthesia
14. Drunk in Paris
15. The Dream Is Dead