Uriah Heep - Demons and Wizards (1972)

8/10

Ve čtvrtém roce své existence už mohou Uriah Heep směle prohlašovat, že kopou první ligu. Mají vlastní zvuk, který sice ústřední rolí kytarově-klávesových dialogů vykazuje příbuznost s Deep Purple, je ale o poznání méně hřmotný. Mick Box a Ken Hensley předvádějí příkladnou dělbu práce. Jejich nástroje se vynalézavě dělí o prostor, ale v pravou chvíli táhnou za jeden provaz jako třeba v největším hitu desky Easy Livin', prajednoduchém ale efektním boogie, jehož přímočarý tep dráždivě rozechvívají právě Hensleyho klávesy.

Trochu pokleslá fantasy poetika, která se v budoucnu stane inspiračním napajedlem pro nesčetné metalové spolky, na nás jukne hned z obalu desky, ale ovlivňuje i hudbu samotnou. Heroický patos proniká především do baladických kusů jako The Wizard (tady přispěl sólovým vokálem ve skupině krátce působící baskytarista Mark Clarke) nebo Circle of Hands, melodie jsou nadýchané a okázalé, bluesové špíny už téměř úplně zbavené. Přesto písně neztrácejí dravý hardrockový říz (Easy Livin', Poet's Justice, zatěžkaná Rainbow Demon, převážně kytarová All My Life), mají velmi vyrovnanou úroveň a šikovně balancují mezi překombinovaností a banalitou.

Hlas Davida Byrona je určitě z klasického hardrockového čtyřlístku ten nejvymydlenější, ale umí pracovat s dynamikou, s manýrami šetří a k danému stylu sedí dokonale. Snad jen ty občasné falzetové sbory už dnes znějí poněkud zastarale a nadbytečně. Obligátní nakročení směrem k progresivnímu rocku v závěrečné The Spell je ale podstatně umírněnější a vyváženější, než v případě o rok starší Salisbury. Uriah Heep se nacházejí v nejpodnětnějším období své dlouhatánské historie a album Demons and Wizards patří k tomu nejlepšímu, co odkázali dalším máničkovským pokolením.

tracklist:

1. The Wizard
2. Traveller in Time
3. Easy Livin'
4. Poet's Justice
5. Circle of Hands
6. Rainbow Demon
7. All My Life
8. Paradise
9. The Spell