Už jsme doma - Jeskyně (2010)

23.08.2022

8/10

Aby Miroslav Wanek, dnes už jediný zakládající člen Už jsme doma, vydal novou studiovou desku, musí nejdřív najít náležitě nosné téma. Dostatečně výrazné a komplexní, aby se dalo shrnout jedním, dvěma slovy v titulu alba a zároveň aby bylo možné ho rozebírat v mnoha vrstvách a z mnoha úhlů. Na Jeskyních se mu podařil opravdu tučný úlovek. Poselství alba postavil na různých "speleologických" motivech, zrcadlících se už v typicky stručných názvech písní (Kapka, Propast, Stropy, Puklinka), které slouží jako sugestivní metafory pro děje odehrávající se v hlubinách našich duší. V těch se skrývají či naopak derou na povrch pocity osamělosti, nenaplněné touhy, úzkost, komunikační bariéry, váhání ale i odvaha a nezlomná naděje.

Wanekovy texty se za svým cílem ubírají někdy nezvykle doslovně (Úkryt), většinou však zachovávají přiměřený díl tajemství a prostor k různým výkladům. Ani frontmanův tradičně patetický vokální projev, tu a tam přecházející do sborových chorálů, nepotlačuje jejich vrstevnatost a jemné odstíny. Do opravdu silného a důkladně zpracovaného konceptu mi příliš nezapadá snad pouze píseň Fascinace, v níž dochází jen k poněkud fádnímu řetězení opozit ("Současná i dávná / spoutaná i toulavá" atd.).

V mezičase od vydání předchozího titulu Rybí tuk (2003) došlo ke kompletní obměně Wanekových spoluhráčů. Ze sestavy se vytratil druhý kytarista, zato v ní po pauze opět figuruje stálý dechař, trumpetista Adam Tomášek. A tak, přestože kapelníkův rukopis zůstává prakticky neměnný, zvukově se album od Rybího tuku přeci jen liší. Trubka po svém nahrazuje dříve tak signifikantní saxofon a kytarám ubírá něco z jejich dřívější dominance, stejně jako piano, za něž občas Wanek usedá a nechává struny odpočinout. V písních Propast a Stropy tak ústřední nástrojovou dvojici tvoří právě piano s trubkou a album tak hned získává na pestrosti. Práce s dynamikou je rovněž příkladná. Punkově střemhlavé pasáže střídají krkolomné rytmické zlomy nebo lyrické mezihry a ucho posluchače tak zůstává stále ve střehu nejen díky působivým textům.

Sedm let čekání na novou desku UJD se vyplatilo, protože Wanekova schopnost pregnantně a zároveň poeticky a neotřele vyjádřit nadčasové lidské strachy i touhy pomocí vzájemně provázaných podobenství neztratila nic ze své síly. Čerstvá muzikantská krev v kapele navíc dodává skladbám potřebný říz, a tak není třeba příliš rozmazávat stále stejné skladatelské postupy, když to pořád tak dobře funguje. Díky výborně zvolenému a pečlivě propracovanému konceptu přehrávají Jeskyně lehce na body i předchozí Rybí tuk.


tracklist:

1. Jeskyně
2. Kapka
3. Propast
4. Naviják
5. Valounek
6. Fascinace
7. Stropy
8. Úkryt
9. Mariana
10. Puklinka
11. Ukolébavka pro Anežku