Už jsme doma - Rybí tuk (2003)

8/10

Sestavou Už jsme doma vždycky proplouvali muzikanti bez výrazného dopadu na výsledný zvuk, odchod saxofonisty Jindry Dolanského byl ale jiný případ. Po dlouhá léta svým nástrojem i autorským přispěním formoval tvář skupiny a zdálo se, že s kapelníkem Miroslavem Wankem tvoří nerozlučnou dvojici (respektive trojici, pokud počítáme i nehrajícího výtvarníka Martina Velíška). Nicméně k jejich rozchodu nakonec došlo, Wanek se stal neomezeným vládcem a na albu Rybí tuk se ze všech sil snaží s tou citelnou ztrátou vyrovnat.

Místo charakteristického Dolanského saxofonu slyšíme hned několik různých dechových nástrojů, housle Martina Zbrožka nebo piáno, ovšem nejvíce uvolněného prostoru zaplavuje kytara, která je tak ještě všudypřítomnější než dřív. A dá se říct, že do značné míry se tak podařilo zachránit košatost původního soundu. Kompozičně se ovšem skoro nic nezměnilo. Snad jen zase o trochu ubylo těch neurotických přeryvů a zvratů, skladby jsou plynulejší, hutnější a také mnohoslovnější i když klasické struktuře rockové písně pořád na hony vzdálené.

To všechno už ale UJD ve vrcholné formě předvedli na Uších, proti nimž Rybí tuk kromě změny zvuku moc jiného nenabízí. Ale ta jiskra, vášnivost a vzrušující jinakost, které zdobí nejlepší kusy alba (Pocity plotu, Mlha, Chvíle nebo Tvář) jsou pořád přitažlivé a dávají zapomenout na tuctovější momenty (Hodiny, Řeč). Na stejně vysoké úrovni zůstávají i Wankovy texty dotýkající se svými sugestivními metaforami bolestivých zákoutí našich životů a duší se stejným zarputilým patosem jako v dobách, kdy si vystačily se dvěma řádky. I když to nejdůležitější už UJD s největší pravděpodobností vyřkli, pořád dokážou strhnout.

tracklist:

1. Pocity plotu
2. Tříska
3. Tíha
4. Rybí tuk
5. Mlha
6. Lavina
7. Chvíle
8. Tvář
9. Hodiny
10. Řeč
11. Proud