The Velvet Underground - VU (1985)
9/10
Během dvanácti let od definitivního rozpadu The Velvet Underground se z někdejší obskurní undergroundové rarity stal respektovaný a stále sílící kult, k jehož odkazu se hlásila většina ze soudobých punkových a především post-punkových hrdinů. Není divu, že jejich bývalí vydavatelé z labelu Verve/MGM, pro něž byla skupina na přelomu šesté a sedmé dekády z komerčního hlediska spíš přítěží, začali na její nahrávky pohlížet jinýma očima. V roce 1985 jednak vydali CD reedice prvních tří alb, ale také připravili album zbrusu nové, sestavené převážně z nahrávek, které kapela pořídila v průběhu roku 1969, tedy v období, kdy už nespokojené vedení firmy pomalu koumalo, jak se nevýdělečné akvizice zbavit.
Nejedná se tudíž o žádné snadno postradatelné odřezky ze studiových sessions, ale o skladby, které by za jiných okolností pravděpodobně vytvořily jádro další řadové desky. Proto se o kompilaci nazvané lakonicky VU někdy mluví jako o "ztraceném albu" a kvalita písní takové označení bezpochyby opravňuje. Však na ně také jejich autor, tedy Lou Reed, nezapomněl a větší část z nich později zužitkoval v odlišných verzích na svých sólových počinech.
Vydavatelé mezi desítku skladeb přimíchali také dvě o rok starší nahrávky z období před odchodem Johna Calea: Stephanie Says, sladce bolestný portrét dívky, která je pro jiné vždy jen dveřmi a nikdy pokojem, která náladou připomíná slavnou Sunday Morning z debutu, a o poznání svižnější, sarkastickou i rozvernou Temptation Inside Your Heart. Oba songy bez potíží snesou hitová měřítka a to samé platí prakticky o všech ostatních. Ať už jsou to protopunkové nátěry I Can't Stand It a Foggy Notion, baskytaristou Dougem Yulem zpívaná She's My Best Friend, kde kapela chvílemi zní skoro jako Beatles nebo slide kytarou a Reedovým falzetem ozvláštněná One of These Days. U některých písní, jako je posmutnělá Lisa Says, hloubavá Ocean nebo s rockabilly koketující Andy's Chest, můžeme připustit, že jejich pozdější verze z Reedových desek jsou hudebně i lyricky dotaženější, ale tady je zase zdobí neučesaná energie a zápal, který stál u jejich vzniku. A nelze zapomenout na rozkošnou tečku alba v podobě ironického lovesongu I'm Sticking with You, který v duetu s Reedem nazpívala s půvabnou intonační nejistotou Maureen Tucker.
Dá se říct, že co do chytlavosti je VU jednou z nejsilnějších nahrávek kapely. Disonantních momentů je minimum, zato melodických háčků dost a dost. V Reedových textech se jako vždy neopakovatelným způsobem míchá něha s cynismem, nechybějí více či méně zjevné narážky na drogy, ale existenciální tíseň není tak hluboká jako jindy a i celková nálada alba je uvolněnější, jiskřící chutí tvořit a hrát. Byla by věčná škoda nechat tyhle ztracené klenoty ležet ladem. Písním z řadových alb se s přehledem vyrovnají.
tracklist:
1. I Can't Stand It
2. Stephanie Says
3. She's My Best Friend
4. Lisa Says
5. Ocean
6. Foggy Notion
7. Temptation Inside Your Heart
8. One of These Days
9. Andy's Chest
10. I'm Sticking with You