Vieux Farka Touré - The Secret (2011)

9/10

Historie spoluprací mezi africkými a "západními" hudebníky a jejich vzájemného ovlivňování je už dnes docela dlouhá a bohatá a na současných nahrávkách, jejichž cílem je tato odlišná hudební univerza propojovat, bývá tahle zkušenost znát. Nejlepší případy potvrzují, že citliví muzikanti snadno najdou společnou řeč ať jsou odkudkoli a ať je jejich kulturní zázemí jakkoli odlišné. Mezi ně určitě můžeme zařadit i třetí album Vieux Farka Tourého The Secret.

Mladý malijský kytarista, zpěvák a skladatel na něm definitivně vystoupil ze stínu svého slavného otce Aliho Farky. Nese jeho odkaz a ctí jeho památku, ale kráčí po své vlastní pěšině, buduje vlastní hudební svět. Ten je na tomto albu podstatně otevřenější cizím vlivům než byla kdy jakákoliv otcova nahrávka, ale o zpřetrhaných kořenech nemůže být řeč. O úctě k nim nejlépe svědčí titulní skladba, kterou ještě před Aliho smrtí (2006) natočili oba společně. Vlnky repetitivních tónů zčeřené prsty otce i syna v ní dokážou zanést mysl až za hranice racionálna.

Pestré a globálně otevřené ladění alba ovšem určují spolupráce s kytaristy z odlehlejších hudebních enkláv. Producent Eric Krasno z newyorské kapely Soulive se k Vieux Farkovi připojil v písni Lakkal (Watch Out) a spolu s výraznou rytmikou a hammondkami ji posunul hodně do svého mateřského funky stylu. Všestranný jazzový velikán John Scofield, který má s nejrůznějšími fúzemi bohaté zkušenosti, zazářil v tajemným oparem zahalené skladbě Gido. Ještě o chloupek víc se mi ale líbí kytarový duet s jižanským blues-rockerem Derekem Trucksem, který zvolna předoucí píseň Aigna vyzdobil nečekaně něžnými a opojně vláčnými vyhrávkami. Mezi hosty je i jeden zpívající, a sice Dave Matthews. Jeho angličtina a rovnější rytmika přibližuje song All the Same k popovějšímu břehu, ztroskotání na jeho útesech se ale bát nemusíme.

Hostující hvězdy jsou na The Secret luxusní i funkční ozdobou, ale zdaleka ne nutností. Vieux Farka by bez potíží utáhnul album sám a to jako výtečný zpěvák ale zejména jako virtuózní a nápaditý kytarista. Právě ve stylu i zvuku jeho hry je nejnápadnější rozdíl mezi ním a otcem. Skvěle zvládá nejen poděděné pouštní blues jako v písních Ali nebo Wonda Guay s nádherně houpavou "tuarežskou" melodií, ale i svižnější jízdy jako Sokosondou či Borei odkazující k jižnějším malijským tradicím. Je mistrem akustické kytary ale hojně využívá i výrazně zkreslené elektriky. Tak dravý zvuk, jakého docílil třeba v Borei, neměl v Ali Farkově mnohem tradičnější hře místo. Vieuxovo cítění je modernější a světáčtější.

O to, aby odvážně fúzující muzika takříkajíc "zůstala doma", se kromě sólistova citu a pokory stará také sehraná doprovodná kapela, v níž nechybí kytara, baskytara, loutna ngoni a tradiční perkuse. Ty občas doplní bicí souprava, tu a tam zaslechneme flétnu nebo varhany. I nástrojovou pestrostí je Vieux výrazně jinde než strohý minimalismus nahrávek jeho otce. Vždycky je tu samozřejmě nebezpečí, že se mladý talent nechá ve snaze oslovit co nejširší publikum unést a sedne na lep lákadlům globálního mainstreamu. Album The Secret ale žádné podobné signály neobsahuje. To je plné zdravého sebevědomí, touhy objevovat a muzikantského zanícení.

tracklist:

1. Sokosondou
2. Aigna
3. All the Same
4. Ali
5. Lakkal (Watch Out)
6. Wonda Guay
7. The Secret
8. Borei
9. Sankare Diadje
10. Gido
11. Amana Quai
12. Touri