Vladimír Václavek - Písně nepísně (2003)
8/10
Jedenáct let po albu Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj natočil Vladimír Václavek svůj další čistě sólový počin, na kterém se ovšem logicky odráží i tvorba projektů, které mezitím buď sám vedl (Rale, V.R.M.) nebo se na nich významně podílel (Bílé inferno, Čikori). A tak tu sice vládne podobně kontemplativní duch jako na debutu, ale posun je zřetelný.
Repetitivními kytarovými kudrlinkami častěji prorůstají výraznější melodie a to nejen v až ebenovsky zpěvné Písničce (která má ovšem údajně africký původ). Václavkův zpěv je taky důraznější i když svůj komorní vyprávěcí styl si zachoval. Účast dalších nástrojů není tak pestrá jako třeba v Rale, ale jejich vstupy poklidný tok hudby vhodně oživují: Dálným východem vonící viola v Drakově letu, akordeon v Ptačích hercích, elektrická kytara výborně gradující skladbu Shinanai. Díky tomu si album zachovává jednotnou náladu aniž by nudilo a i různé textařské prameny (F.G.Lorca, B.Reynek, A.Přidal, V.Václavek) se slévají v jeden existenciálně mystický proud a nepřekáží si. Vybočuje pouze záměrně infantilní hříčka Sedím si, která je ale šikovně umístěná na závěr, takže ani ta dojem soudržnosti nerozbíjí.
Václavkovo alternativní písničkářství zůstává i nadále stranou hlavního proudu, masy nestrhne, první signální vůči němu zůstává chladná. Ale Písně nepísně úspěšně obhajují oprávněnost jeho existence svojí vyzrálostí, celistvostí a schopností vyladit naše vnímání aspoň na chvíli na méně přízemní vlny.
tracklist:
1. Sen
2. V některých duších...
3. Drakův let
4. Blázen
5. Odlet vlaštovek
6. Ptačí herci
7. Písnička
8. Shi na nai
9. Sedím si