Wau Wau Collectif - Mariage (2022)
8/10
Jedním z nejpalčivějších problémů, s nimiž se dnes potýká většina afrických států, je nedostatek vlastních vzdělaných elit, které by dokázaly ukončit postkoloniální závislost na západních ekonomikách a všetranně zrovnoprávnit vztah obou civilizačních okruhů. Nejde jen o dostupnost vzdělání, ale snad ještě víc o základní motivaci mladých Afričanů. Do Evropy totiž masově odcházejí i ti, kterým se ve vzdělávacím systému sice podařilo dosáhnout vyššího stupně, ale v beznadějně zkorumpovaných podmínkách zchátralých ekonomik nenacházejí uplatnění. Mnozí z těch, kteří by rádi přiložili ruku k nápravě, brzy propadnou beznaději, své cenné znalosti raději vyvážejí za hranice a bludný kruh se tak uzavírá. Členové volného hudebního společenství Wau Wau Collectif si naléhavost tohoto problému dobře uvědomují a učinili z něj ústřední myšlenku své mise.
Model evropského producenta, který zavítá mezi africké hudebníky, pořídí s nimi pár nahrávek a doma je pak všelijak upraví ve studiu, stále ještě vzbuzuje nedůvěru. Že se takový postup nemusí zvrhnout v povrchní a svévolnou exploataci africké kultury, dokázal už před dvěma dekádami Damon Albarn se svou deskou Mali Music, nejnovějším příkladem smysluplnosti této formy spolupráce je právě Wau Wau Collectif. Hybatelem celého projektu se stal švédský hudebník a producent Karl Jonas Winqvist, který v roce 2018 našel v senegalské vesnici Toubab Dialaw početnou a vstřícnou hudební komunitu v čele s baskytaristou a kytaristou Arounou Kanem. Pávě s ním pak pomocí WhatsAppu na dálku ladil výslednou podobu nahrávek vzešlých z mnohahodinových improvizací zúčastněných hudebníků. Tímto způsobem vzniklo album Yaral Sa Doom, které nyní s ročním odstupem následuje druhá kolekce nazvaná Mariage.
Hledat převratné rozdíly mezi oběma nahrávkami není třeba. Obě pocházejí takříkajíc z jednoho vrhu, protože muzicírování v Toubab Dialaw i následná postprodukce ve Švédsku byly neobyčejně plodné a sestavit ze vzniklého materiálu ještě jedno, stejně kvalitní album nebyl žádný problém. Opět se tu tedy setkáváme s citlivě provázanými texturami tradičních afrických nástrojů, dechových partů trombónu nebo saxofonu i elektroniky a programovaných beatů. Od většiny podobně nastavených fúzí se písně Wau Wau Collectif liší rezignací na omračující instrumentální výkony a důrazem na atmosféričnost, lehkost a decentnost. Nesklouzávají však ani k nějaké ambientní kulise, škála přístupů a zvukových forem je naopak nebývale pestrá, však se také sestava hudebníků skladbu od skladby výrazně liší.
Úvodní instrumentálka La Paix du Senegal má svým propletencem kory a perkusí nejblíže k tomu, co většinou od západoafrické hudby očekáváme, hned v následující Baye Kate však podklad pro syrový rap Babacara Diola tvoří syntezátor a elektronický beat. Skladba Xale stojí na deklamaci rytmické říkanky v podání houfu vesnických dětí, kterým ostatní nástroje jen zlehka přizvukují, ještě střídmější je závěrečná Liguey Len, kterou nahrál Arouna Kane sám pouze s kytarou. Jiné písně jsou ovšem aranžérsky bohatší: v Yay Balma se odehrává distanční souboj mezi repetitivním drnkáním loutny xalam a jazzrockově ráznými vpády bicích, kytary a saxofonu v rukou švédských muzikantů. Vrstevnatý zvuk mají i písně Mariage forcé a Nécessaire, v nichž je nepřeslechnutelná zejména flétna Ousmaneho Ba, který krátce před vydáním alba zemřel a jemuž je nahrávka věnovaná.
Ať už ale skladby rozkvétají množstvím nástrojů nebo jen jemně vrní, poselství do nich vložená jsou vždy na prvním místě. Zmíněnou ústřední myšlenku, kterou explicitně vyjádřil už název prvního alba "Vzdělávejte mladé", nese především píseň Younou Natangue se signifikantním Winqvistovým omnichordem, přímočará oslava vzdělanosti a míru jako jediné cesty k úspěchu a prosperitě. Ústřední role dětského sboru v Xale zase jako by naznačovala, že učit se mohou nejen mladí od starších, ale i naopak.
Pole témat se však s "edukační" problematikou nevyčerpává: mrazivá je zejména vzpomínka na masakr senegalských vojáků, kteří se za 2. světové války vzbouřili proti drsným podmínkám služby, ve skladbě Thiaroye 1944, v níž se použití republikánského hesla "volnost, rovnost, bratrství" hluboko zatíná do svědomí někdejších kolonizátorů. Píseň Baye Kate zase glorifikuje poctivého farmáře jako postavu pro blaho země stejně důležitou, jako je vzdělanec. Nejuniverzálnější vzkaz však zaznívá prostřednictvím jakoby ostýchavého hlasu zpěvačky Ndeye Awy Wade v písni Nécessaire, když nám v rytmu cumbie sděluje, že vítr, slunce i moře mohou být prospěšné i nepřátelské, láska je ale vždy na naší straně. Ta je pouze nezbytná.
tracklist:
1. Le Paix du Senegal
2. Baye Kate
3. Mariage Forcé
4. Thiaroye 1944
5. Xale (Toubab Dialaw Kids Rhyme)
6. Le Repaire Spirituel
7. Yay Balma
8. Pitchou Goudibi
9. Nécessaire
10. Yonou Natangue
11. Jarabi
12. Liguey Len (Arouna Kane Solo)