Wimme - Bárru (2003)

8/10

Wimme Saari rozhodně není žádný purista, i když většinou vystupuje v tradičním sámském oděvu. Na svých deskách ovšem původní joik bez výčitek konfrontuje s přetechnizovanou současností a bezeslovné nápěvy o vodopádech, sněhových vánicích nebo starých lišácích přednáší na pozadí techno beatů a syntezátoru.

Na albu Bárru tomu není jinak, dokonce bych řekl, že na něm programming Jari Kokkonena má ještě větší slovo než na dřívějších nahrávkách. Většinou se přírodní a syntetické opět přirozeně doplňuje, ale občas některé archaičtější zvuky, které lezou z těch mašinek, přece jen nepůsobí úplně patřičně (trochu jako pet láhev na mechu). Naštěstí takových míst není moc a leccos vyhladí i třetí do party Matti Wallenius akusticky dobarvující muziku hrou na různé strunné nástroje.

Nápor elektroniky není takový aby setřel pel drsné severské romantiky a mystična zaznívající ve Wimmeho joiku. Ten je pořád maximálně autentický a dokáže nám, zhýčkaným městským vyděděncům připomenout aspoň kousek toho vzácného duchovního souznění člověka a přírody, jehož je joik vyjádřením a které my už dávno ztratili. A elektronika mu k tomu slouží místo aby diktovala. Nicméně na starších albech jí používal přeci jen o chlup citlivěji.

tracklist:

1. Njavvi
2. Inka
3. Gorži
4. Suhpi
5. Fádnu
6. Goalki
7. Čearret
8. Kalkutta
9. Guoldu
10. Boares rieban
11. Bárru
12. Durban
13. Dálki