Xixa - Genesis (2021)
8/10
Z půlmiliónového Tucsonu v jižní Arizoně je to k mexické hranici asi jako z Prahy do Tábora, koexistence anglosaských a hispánských kulturních proudů je zde tudíž naprosto přirozenou věcí. Na průniku obou světů staví svůj konglomerát indie rocku, americany a mexické hudby například úspěšná místní skupina Calexico, jejich zatím méně slavní krajané Xixa ale čerpají inspiraci i z poněkud vzdálenějších krajů. Jejich vášní se stala peruánská chicha, subžánr zrozený v šedesátých letech ze střetu kolumbijské cumbie, andských indiánských tradic a psychedelického rocku. Tucsonští nadšenci pak tohoto exotického žánrového "voříška" zkřížili ještě s dusnými jižanskými kytarami, gotickou mystikou a příležitostně i saharským rockem. Na pět let starém debutu Bloodline tak představili fungující novotvar, který by dokonale pasoval do některého z filmů Roberta Rodrigueze a letošní novinka nazvaná Genesis nabízí jeho ještě o něco propracovanější a sebejistější verzi.
Oba frontmani, Brian Lopez a Gabriel Sullivan v rámci produkce lehce utlumili zásadní poznávací znaky prvotiny ve prospěch celku. Rytmy cumbie, psychedelická mračna ani kytarové reverby už nevyčnívají tak nápadně a album je tím pádem komplexnější, semknutější, zvukově pročištěné a zároveň vrstevnaté. Lopez se Sullivanem ale povyrostli i jako skladatelé a stejně přesvědčivě ze sebe sypou úderné a chytlavé songy (Thine Is the Kingdom, Genesis of Gaea, Eclipse) i členitější kompozice s psychedelicky rozpitými kytarovými texturami a vokály grónského souboru Uummannaq Children's Choir (Soma, Feast of Ascension). Stranou nezůstává ani osmdesátková gotika, jejíž zvuk ovlivnil podobu písní Land Where We Lie nebo Soma. Široký rozptyl vlivů, které Xixa dokážou vstřebat aniž by otřásli svou uměleckou integritou, pak potvrzuje účast mladých tuarežských rockerů z alžírské skupiny Imarhan, kteří hostovali už na albu Bloodline a tentokrát to s Arizoňany pořádně rozbalili v písni Eve of Agnes. Mimochodem, zmínění Calexico si shodou okolností na své poslední album Seasonal Shift rovněž pozvali význačného zástupce saharské scény, kytaristu Bombina.
Velkým trumfem nadále zůstává vyvážená dělba práce u mikrofonu, kde se efektně střídá Lopezův jemnější a znělejší zpěv s laneganovsky zakouřeným projevem Gabriela Sullivana, jinak také člena dalších tucsonských hvězd, skupiny Giant Sand. Zatímco první hlas se hodí především k latinou nejvíce načichlým písním (zvláště když v May They Call Us Home přejde do španělštiny), druhý akcentuje genius loci amerického Jihozápadu, drsného i magického koutu světa, s nímž se členové Xixa silně identifikují. A z jejich hudby je to cítit. Nedosahuje sice takových spirituálních hlubin jako kupříkladu Wovenhand, ale ani je plytce nemarkýrují jako svého času The Mission. Jejich písně jsou žhavé jako arizonská poušť, ale nikoli vyprahlé.
tracklist:
1. Thine Is the Kingdom
2. Genesis of Gaea
3. Land Where We Lie
4. Eclipse
5. Soma
6. eve of Agnes
7. Velveteen
8. May They Call Us Home
9. Nights Plutonian Shore
10. Feast of Ascension