Yeah Yeah Yeahs - Fever to Tell (2003)

8/10

Pokračovatelé odkazu newyorské rockové avantgardy jsou určitě jedním z nejvýraznějších a nejvlivnějších spolků, které zatím porodilo nové milénium. Jejich debut je pořádným třísknutím do stolu. Prýští z něj chuť řezat do nástrojů hlava nehlava a dělat bordel, ale zároveň je v tom řád a umělecké ambice. Okamžitě je poznat, že neposloucháme proletáře z ulice, nýbrž talentované jedince s jasným názorem a intelektuálním zázemím, na jaké je historie newyorské hudební scény tak bohatá.

Neučesané, výbušné kytary, neurvalé bicí očesané ode všech zbytečností, novovlnné klávesové doplňky a samozřejmě všemu vévodící naléhavý zpěv Karen O. Lo-fi materiál, ale hi-fi zpracování. Vydatné inspirace v minulosti, ale dostatek vlastních vizí. Spontánnost i racionální záměr. Yeah Yeah Yeahs si umí vyhrát se zvukem i hlukem, dát jim garážově agresivní podobu i zjemnit do indierockové melancholie. A hlavně, jak ukázala léta příští - dokážou se smysluplně vyvíjet.

Proč tedy moje hodnocení není vyšší? Jednoduše proto, že jakkoli je tahle deska skvělá, nedokázala se mi (čertvíproč) tak úplně protáhnout skrze srdeční chlopně. Což je samozřejmě čistě subjektivní hledisko, ale znáte snad někoho s objektivním?

tracklist:

1. Rich
2. Date with the Night
3. Man
4. Tick
5. Black Tongue
6. Pin
7. Cold Light
8. No No No
9. Maps
10. Y Control
11. Modern Romance
12. Poor Song (hidden track)